Zeleno bílé tornádo, které neví, kdy sklapnout. Je s ní zábava, nicméně má tendence se dostávat do nebezpečných situací a vyvolávat konflikty. Nemá dobrou paměť na jména, proto vymýšlí různé přezdívky. Využije každou příležitost ke škodolibosti a pošťuchování, nikdy však neodmítne draka v nesnázích.
Démalé je dračice ve středním věku, ale většinou se tak nechová. Její bezstarostná, škodolibá a uštěpačná povaha se s moudrostí prostě neslučuje. Ledová přitom vůbec není hloupá. Tedy, akademicky. Vyzná se v anatomii, fyzikálních zákonech, hvězdné obloze, bylinkách, zvířatech - to vše díky své nezdolné zvědavosti a rejpání do věcí do té chvíle, než je buď pochopí, nebo se rozpadnou.
Takže, to máme akademickou inteligenci. Ale jinak moc selského rozumu nepobrala. Vyřešit bludiště, hádanku, rozebrat past - sure! Vědět, kdy ustoupit a přestat se vrhat do neprozkoumaných jeskyní? Nuh-uh! Je vlastně s podivem, že dračice za svůj dlouhý život nasbírala jen pár jizev. Z nich nejviditelnější jsou spálená křídla, která jí více než šrámy na těle uštědřila pořádnou ránu na duši.
Co Démalé miluje ještě více než dobrou hádku a záhady je totiž svoboda. I když je běžně pes, který nekouše, pokud se jí někdo snaží nalajnovat život, stane se z ní fúrie. Ano, jde to ještě víc. Umí respektovat vedení, pokud si respekt zasluhuje. Násilí a rozepře mezi draky (a draky a lidmi) ji však v mládí stálo mnoho přátel a rodiny. A nechce dovolit, aby se to stalo znovu - i když by si musela ušpinit pracky. V té chvíli se v ní probouzejí zasunuté geny z otcovy strany. Bezohlednost a stoprocentní ochota jít přes mrtvoly, za které se v mládí tak styděla a vědomě je potlačovala, se tak stávají její zbraní. Díky, taťko.
Dělá jí extrémní problém se spolehnout na ostatní, ale pracuje na tom. Zjišťuje, že sama všechno nezvládne - teď už není jen samostatná jednotka, která si může kdykoliv frnknout. Při zkoumání okolí často zapomíná lovit (vlastně ji to moc nebaví), proto si udržuje postavu vyhublé herky. Co jí schází na plných tvarech dohání mrštností a ďábelskou ukecaností, kterou by udolala vola. Pokud ji potkáte, můžete se těšit na zábavné odpoledne, po kterém si opět začnete vážit sladkého zvuku ticha.

Ze skořápky se na svět vyklubalo dráče s velkými kukadly. Pohled mu opětovalo několik šupinatých sourozenců. Klubíčko malých ještěrek barvy jehličí, sněhu, šišek a noční oblohy si užívalo prvních pár okamžiků ve vyhřáté sluji. Sledovaly je ještě dva páry očí - laskavé, temně zelené duhovky Muen a vypočítavé, mrazivě šedé zraky otce. Kaahnuq neplánoval závazky. Přitulil se ke své drahé, hlavu si položil na její bok, oči těkající z mláděte na mládě. Tohle… se nemělo stát. Dráčata začala pískat, když si odfrkl jejich směrem a málem je odvanul dozadu. Žádnému se nic nestalo. Škoda.

***
Dráčata postupně rostla a sílila - ne všechna však dost rychle. Někteří se ztratili ve vysoké trávě, kde lovili mořští orli, a nikdo je už nenašel. Další zkoušelo opustit římsu sluje dřív, než jej unesla křídla. Z původních pěti dráčat zůstala jen dvě - Náravi a Démalé. Svým způsobem dráčata vzhledově i povahově nejodlišnější od své matky. A dokázala si dát dvě a dvě dohromady - bylo bezpečné zůstávat s otcem, který své děti podezřele často ztrácel z dohledu? Modrý dráček a šedozelená dračice si vystačili sami. Kaahnuqovi se vyhýbali dostatečně dlouho, aby už pro něj nebyli osinou v zadku. Zase měl Muen jen pro sebe. Pravda, trochu skleslou ze smrti potomků, ale příroda je krutá, že? Zvlášť, když jí někdo pomůže.

***

Samým nadšením do sebe dráčata od rána strkala a klebetila. Ocásky jim švihaly ze strany na stranu. Dnes je den D! Hrdá matka uvede svá mláďata poprvé do společnosti. A ti dva se nemohli dočkat - sluj a její okolí už jim bylo malé. Stačilo ale jedno Kaahnuqovo zavrčení a oba sourozenci se rázem zklidnili. Nepřežili přece tak dlouho, aby jim teď zakroutil krkem. Muen zvedla své křídlo, kterým jim zakrývala výhled z kopce do nížiny, a s úsměvem je pobídla vpřed.
V křupavém sněhu spatřili ledové draky všech barev a velikostí, drtící pevnými zuby kosti nebo debatující nad tvarem mraků na obloze. Do údolí se valily dvě pískající a popoletující koule radosti. Společenství zažije pravý teror dračích teenagerů. Nerozlučný bratr a sestra projevili své osobnosti - Démalé, která nikdy nedokázala odolat nekonečným otázkám “proč” a Náravi, jehož šarm a roztomilost obměkčila srdce všech dračic - od mladic, přes matky až po babičky.

***

Démalé milovala podivíny - nejvíce dědky a báby společenství, kteří vítali možnost někomu vymluvit díru do hlavy. Asistovala jim, nosila křehké křepelky, ptala se na daleký svět, který za svůj život viděli. Jednou ho chtěla prozkoumat taky. Ale dnes - dnes bude s šamanem věštit z vnitřností mamuta! No není to úžasné?
Její zájem o vše živé, mrtvé, léčivé i duchařské Muen trochu znepokojoval. Naštěstí však byla Démalé oproti bratrovi nevýraznou postavičkou. Mladík stoupal v hierarchii jako blesk, soupeřil se staršími, měl nejlepší lovecké strategie. Zvlášť díky tomu, že už jako dráče pochopil, jak se cítí lovená zvěř. Kaahnuq tak přece jenom svým potomkům něčím do života přispěl - bezohledná inteligence jim umožnila dělat rozhodnutí, kterých by se starší draci neodvážili.

***

Jejich rozhovor přerušil povyk. Démalé se tázavě podívala na Sorapa, draka staršího než čas sám, jenž s ní nesouhlasil snad v žádném názoru na svět, vesmír a tak vůbec. Ráda se s ním hádala. Netrpělivě čekala, až si starouš posbírá všechny skřípající kosti, a vydali se najít zdroj pozdvižení.
Krev.
Sípající drak s každým pohybem barvil bělostný sníh do ruka. Nešlo to zastavit. Příliš mnoho děr, příliš mnoho krve. Z jeho křídel trčely šípy.
Hory se otřásaly řevem celého společenství.
***
Nevyhrávali. Ano, lidské vesnice utopili v mrazu, rozcupovali koho jen mohli. Zachránila se jen hrstka, které roznese legendy o krvelačné dračí letce. Měli by být v bezpečí. Přesto bylo dračích obětí čím dál více. Něco se zlomilo. Něco bylo špatně.
Draky zaslepila touha po pomstě, jenže nepřítel už nebyl tak snadno k nalezení. Krve jen přibývalo - draky postihla zvláštní nemoc. Někdo tvrdil, že lidé otrávili sníh, nebo zvěř, kterou draci lovili. Démalé měla ale jinou teorii. Když drak onemocněl, nejdříve se mu začalo ztěžka dýchat. Pak se zhoršilo vidění. Přišlo zoufalství. Slepota. A když se draci cítí bezmocní, kopou kolem sebe, než se jejich plíce odmítnou znovu nadechnout. Z frustrace na sebe členové společenství útočili při sebemenší zámince. A nemoc se šířila.

***

Démalé zkusila všechno. Bylinky, karanténu, temnotu i teplotní šoky. Paradoxně nejzdravější byli starci, kteří se neprali. Vše do sebe začínalo zapadat a dračice se rozhodla přesvědčit společenství, že je na čase odletět. Nesetkala se s pochopením. U nikoho, až na Náraviho. A Náravi pochopení nepotřeboval - za ty roky zesílil, zmoudřel a zdrsněl. Jak řekl, tak prostě bylo. Ač se společenství nechtělo opustit rodnou kotlinu, mnozí se přesvědčit dali. A tak měl Náravi brzy vlastní letku, která se vydala hledat nový domov. Démalé se naposledy ohlédla za údolím, které považovala za svůj domov. Takhle si začátek svých dobrodružství nepředstavovala. Máchla křídly a zmizela mezi mraky, někde na okraji Náraviho letky.

***

Šla svou vlastní cestou. Roky se toulala, poznávala jiné kultury, draky, bytosti. Nikde se neohřála dlouho, žádné společenství se nestalo jejím domovem. Často myslela na Sorapa - u Náraviho pevně věřila, že se ještě někdy setkají. Při svých toulkách narazila i na dálný kraj obývaný draky. Poprvé poznala magii. A bohyně, dělající si s obyvateli kraje co se jim zachtělo. Znovu v ní zaplál ohýnek vzteku a nespravedlnosti.

***

Poznala spoustu draků, kteří se jí zapsali do paměti - Garadyana, Kiewee, Sardëho a mnohé další. Taky jedno pozoruhodné ohnivé dráče, které se jednoho dne mělo stát snad ještě větším postrachem, než samotné bohyně. Proti bohyním vytáhla a se zlou se potázala - celá země pocítila jejich hněv a samotná dračice získala rudou masku s přibližujícími sklíčky. Kde je háček? Nemůže okulár sundat. Ačkoliv jí pomáhá, nemůže se svobodně rozhodnout, že už ho na kůži nechce. Stejně jako magii, která i jí začínala proudit v žilách.

***

Na filozofování nebyl čas - tahle taškařice se jí málem měla stát osudnou. S jezerní dračicí se znelíbily černému ohnivému. A dál? Ohnivý goes brrr. Zapálil jim les přímo před nosem. Jezerní se podařilo tak tak uniknout, Démalé tolik štěstí neměla. Ohořela jí křídla a na několik měsíců byla svobodu milující dračice připoutána k zemi. Arghee. On si ji nepamatoval, ale ona nikdy nezapomene. A i když se z něj stal manipulátor nejvyšší kvality a ukonejšil mnohé vůdce společenstev, její křídla jí navždy budou připomínat pravdu.

***

Mnoho vody uteklo. Územím se prohnala válka, před kterou se dračice skryla do tajemných zákoutí jeskyní a lesů. Tohle už jednou zažila. Nikdo ji stejně nebude poslouchat. A když se zase odhodlala přijít mezi draky, mnohé se změnilo. Spousta jejích přátel tu nebylo. A ti další… se změnili. Jediný kdo zůstal byl k jejímu zklamání Arghee/Raken. Zaujal ji ale ledový drak s tváří drsňáka ošlehanou sněhem a větrem… A duší, která toužila po zábavě a dobrodružství. Padli si do noty a stali se nepravděpodobnou dvojkou, která si kryla záda. Morya s ní zdaleka ve všem nesouhlasí, ale pocítila díky němu opět důvěru a klid, který jí většinu života chyběl. Jejich domovem se stalo společenství Moře.

***

Mohl by prosím ten černý budižkničemu zůstat na svém kousku země a nechat zbytek světa žít??? Jeho egu se to zřejmě nezdálo možné. Nejdřív společenství Luny, pak Slunce, nakonec si pod záminkou ochrany podrobil i společenství Země. A tak se setkali znovu, ona vzteky bez sebe, on v blažené nevědomosti. Tady to končí. Nebo začíná?
Po jejím výbuchu, který bohužel neskončil hlavou ohnivého napíchnutou na kůlu, se musela postavit před krutou pravdu. Proti síle se dá bojovat jen silou. Její společenství to přežije. Musí.

***

Bohyně měly ale jiné plány. Prostě udělaly kaboom, goodbye, sayonara. Snad díky duchovi Moře, kterého společenství dříve zachránilo, je voda vyplavila daleko za hranicemi. Démalé se ulevilo - je to šance na nový začátek. A tak se s celým společenstvím vydali hledat nový domov. Dračice se v duchu modlila, že tam už nebudou žádní černí ohniváci.
***