Bouře vítr a led. Jen stěží by někdo hledal lepší symboliku k Moryovi než právě tuto.
Už na první pohled vypadá jako drak zcestovalý, znalý světa i života. Jeho tělo je šlachovité, dobře svalnaté, otesané věkem a zdobeno četnými jizvami. Pronikavé oči a pátravý pohled nenechají ležet bez povšimnutí žádný detail a svižný, ladný pohyb napovídá, že se málo kdy zastaví. Morya’thraakin je zvyklý setrvat v pohybu, ale nelze říct, že by si odpočinku neužíval. Jen záliba mít neustálý přehled o svém okolí či prostá zvědavost ho nutí kupředu.

Modrý poutník je znám pro svůj cynický přístup k životu, který nemusí být všem příjemný. Jednání mnohdy odráží chování druhého draka, nebo se může přizpůsobovat Moryovu záměru. Nejčastěji ale zachovává neutralitu. Nelze si nevšimnout ostražitosti při setkáních i jistému odstupu mezi známými. Není vyplašený ani roztěkaný, ba naopak je klidný, ale z postoje a řeči vyplývá, že často nedůvěřuje. Důvěru je velmi těžké si získat a lehké ji ztratit. Drak je zvyklý jít sám na sebe a věřit ve své schopnosti. Své myšlenky neříkat nahlas. Moc dobře ví, že samostatnost je jeho největší síla ale také slabina. O to víc si u druhých cení schopnosti spolupracovat.

Morya si udržuje nadhled a dokáže se začít chechtat na celé kolo, přestože vzniklá situace vůbec není vtipná a stala se život ohrožující. Díky bohatým zkušenostem ho jen tak něco nerozhodí a díky velké přizpůsobivosti jedná rychleji, či vidí řešení tam, kde ostatní nemusí. Je to taktik a improvizátor. Využívá terénu i chyb protivníka. Drak má také vysokou inteligenci, ačkoli tuto vlastnost někdy popírá až sebevražedným rozhodnutím, které v mnoha případech považuje za formu zábavy. Miluje neznámé věci, přestože se na ně nemusí tvářit nadšeně a mnohdy vůči nim bývá skeptický. Poutník přijímá rány snadněji než někteří draci. Kromě toho miluje svobodu a volnost rozhodnout se vlastně jakkoliv. Miluje nezkrotnou bouři a vítr v křídlech.

Je to těžký realista. Dokáže uznat, kdy je něco tak říkajíc „v háji“, a vůbec si ohledně toho nestěžuje. Zatne zuby a pokusí se udělat všechno proto, aby tuto skutečnost zvrátil, nebo nějakým způsobem přečkal. Je to bojovník. Hraničář uvědomělý skutečnosti, že pro úspěch se musí něco udělat a někdy něco obětovat. Riskovat. Bude se bít za sebe a ostatní jestliže v tom vidí smysl. Ví, že svobodu si podvolením nezíská. Svoboda pramení z možnosti se rozhodovat. Ale život není vždycky fér. Odhodlání, trpělivost a iniciativa Moryovi tedy skutečně nechybí. Bouřný se střetu nebojí. Naopak je pro něj boj zpestření, možnost se zlepšit i se pobavit. Přesto zbytečné konflikty nevyhledává, dokud k tomu nemá řádný důvod.
Lze si všimnout trpělivosti, až úctyhodné sebekontroly a sebekritiky. Uvědomuje si, že nezvládne všechno, ví kde má limity. Vydrží mnohé, ale i tak má trpělivost své meze. A když pověstný pohár trpělivosti přeteče, divokost, prudkost a vztek pak nahrazují poutníkovo klidné jednání. Není to však utajovaná stránka. Divokost a nespoutanost tohoto draka bývá patrná skrze celé jednání, stejně tak jako vůle z oceli. Hraničář se svými city netají, zato jimi opravdu neplýtvá. Přizná radost, smutek i strach, pokud to je třeba. Uznává ty, kteří se nebojí podat pomocnou ruku, ty kteří nezůstávají nečinní a mají smysl pro věc a povinnost. Dokáže chápat činy ostatních draků, byť nejsou považovány za „ty dobré “ a naopak může odsoudit ty, kteří všude hledají jenom dobro. Neopovrhuje jemností, jak by se někdo mohl domnívat, jen všeho moc škodí a někdy to pro něj postrádá smysl.

Ze všeho nejvíc nesnáší bezmoc. Obává se jí. Bezmoc takovou, že by se sám nedokázal hýbat, že by byl jen tupá schránka. Proto se bude vždycky rvát, proto jeho divokost nikdy neutichne, a bude si připomínat, že je pro co žít. Cení si svobody. Připomíná nespoutaný živel. Žije, hřmí, řve a bije se až do konce, do samotného roztrhání.

Příběh ledového poutníka začíná kdesi daleko od všeho původního dění. Ačkoli se narodil jako drak z vysokých poměrů, rozhodl se po ztrátě paměti svou rodnou zemi opustit a cestovat. Nakonec, poté co ztratil více jak třicet let svých vzpomínek, jej tam nic nedrželo. Ani situace příliš nepřispěla, neboť územím zmítala nesmyslná válka. A jak se později dozvěděl, sám byl zrazen.
Odešel poté, když položil zuby na krk svého bratra, poté co okusil jeho krev a zbavil jej života. Poté, co se pomstil. Odešel s dalším ze svých bratrů, Waldharem.
Cíl cesty jim znám nebyl. Několik let se protloukali sami dva a tu a tam se k nim připojili tuláci. Někdy se dostali do potíží, jindy je sami záměrně vyhledali. I tak byli schopni skrze své putování najít alespoň společenství, do kterého se přidali. Stali se jeho součástí, pomáhali mu a dokonce jej díky své iniciativě dokázali posílit a zlepšit jeho reputaci v oblasti. Našli zde také své blízké a Morya dokonce jednu ze svých lásek. Ale ne všechno jde vždy tak, jak by si jeden přál. Ač spolu strávili několik let, Moryova partnerka byla usmrcena. Těžko říct, co druhou dračici k tomu vedlo. Snad ze žárlivosti, snad z toho že tu druhou nesnášela, či snad proto, že měla jinačí záměr. To se modrý poutník nikdy nedozvěděl. S Waldharem tuto nebohou dračici, jenž se vůči poutníkovi provinila, uštvali jako zvěř. Na společenství tak padl stín, a ač se draci snažili ještě uskupení zachránit, rozdělení, které bylo nevyhnutelné, přišlo přece jen o něco dříve. Společenství se rozpadlo. Jedna polovina draků zůstala a vykázala oba dva ledové včetně zbylých druhů, kteří se za ně postavili. Po odchodu se tak celá skupina ubírala směrem na jih do skalnatých dolin a travnatých plání.

Když do slibných míst přišli, na chvíli se usadili. Přesto nezůstali bez povšimnutí. Kosti draků a stopy při bližším průzkumu ukázaly, že nejsou jedinými, kdo zde sídlí a pravděpodobně ani nejsilnějšími. A tak se draci tváří tvář setkali s lovci draků. Podobně okřídlené bytosti větší, silnější a rychlejší. V jejich silách nebylo plivat oheň ani jed, ale vládli podivnými silami, s nimiž se setkal jen málokterý z draků. Tehdy se Morya prvně dozvěděl a setkal s něčím podobným, jako je magie. Věděl, že tahle síla, ač vrozená nebo propůjčená, může být strašlivá. Přesto jej však lákala alespoň poznat. Ale nevěděl kde… ale několikrát slyšel zvěsti o vzdálených zemích…
Po několika útocích, jenž proběhly, a po několika probdělých nocích přišel útok tak silný, že většinu společenství rozehnal. Zde nebylo moc šancí jak vzdorovat, neboť oheň ani led na ty bytosti nepůsobil. A způsob jak je oslabit, nebo přemoct Moryovi ani Waldharovi nebyl znám. O těchto lovcích nikdy neslyšeli, stejně jako jejich druzi. Rozehnaní draci utekli tam, kam mohli a roztříštěné společenství se již nikdy nesetkalo. Kdo ví, kolik draků také přežilo, nebo kolik jich nakonec mělo chuť po tom všem ještě s ostatními zůstávat.
Morya a Waldhar se tak vydali vlastní cestou. Přeletěli jižní hory a dostali se do horkých oblastí, kde voda byla skutečnou vzácností. Ve skalách bičovanými písečnými bouřemi pak našli spolek draků, který jim poskytl útočiště a dokonce je zasvětili i do některých ze svých záležitostí. Oba bratři byli překvapeni touto otevřeností se rozhodli v poušti alespoň po pár měsíců žít. Čím víc však zůstávali s těmito draky, tím víc jim na tom něco sedělo. Mnoho z nich nikdy neopustilo své útočiště. Jejich otevřenost a ochota poskytnout vše co mají, se jim začínala jevit jako úlisná. Říkali, aby nechodili nikam, dokonce ani na lov, někteří je prosili, aby se vůbec od skal nevzdalovali. Waldhar si to vysvětloval tím, že jsou oba až příliš paranoidní z toho, co se jim za poslední dobu stalo. Morya se snažil přijít na jinačí důvod, ač se mu to nedařilo. Věřil svému bratru, ale podobně jako jemu, i Modrému poutníku se cosi nepozdávalo. Jeden den však bylo po všem. Jakoby jim něco nedovolovalo odejít, jejich kosti a nohy byly ztuhlé, jakoby je cosi začalo vázat k tomu místu. Bylo snad pozdě? Možná, ale to si ani jeden z nich nepřipustil. Začínali si připadat malátní, skoro až nemocní, jakoby je jejich končetiny neposlouchaly. Tehdy se Moryovi v jedné z puklých skal povedlo najít něco strašného. Průhledem, kam se nikdo z bratrů zatím nedostal, Bouřný zahlédl kosti a těla. Vyschlé blány křídel, rozpadlé kůže a kosti zamotané do zbytků šupin, zaprášené, mrtvé. A když se jeden pozorněji podíval, zjistil, že tito draci připomínají, ač vzdáleně ty, kteří s nimi mluvili. V tu chvíli se v Moryovi opět probudil jeho odpor, jeho síla vzdorovat. S obtížemi došel k bratru, řekl mu, co viděl. Oba dva se dali na útěk. A právě včas. Za zády se ozývalo podivné kvílení a dusot. Když se ohlédli, spatřili ono podivné společenství, které se začínalo měnit na ony mumie, které tam Modrý poutník v průhledu viděl. S obtížemi vzlétli, a když se konečně dostali do vzduchu, ucítili, jak vliv toho místa opadá, jak se jim do svalů vrací zpět síla. Utekli.

Letěli neznámo kam, ale mířili do chladnějších končin, chtěli se dostat do hor. To se jim nakonec povedlo a oni stanuli na jejich chladných úpatích a zalesněných stráních. Konečně se opět ocitli v milovaných horách zmítaných dešti, mrazy a bouřemi. Velmi žádaná změna oproti poušti a rozpáleným skalám. Zde oba bratři nabývali ztracených sil. Našli dobré místo, kde se na několik měsíců rozhodli usadit. Brzy však sami dva nezůstali. Objevil se zde ohnivý, černo zlatý drak. První setkání bylo poměrně krušné, ale ohnivému se líbil jejich přístup, stejně jako se ledovým líbil přístup ohnivého. Nakonec se z lehčí potyčky stal poměrně bujný rozhovor. Drak se představil jako Kae’estalor. Po několika dalších setkáních se tak nějak všichni rozhodli, že by mohli cestovat společně. Astal, jak později ohnivý prozradil svou zkratku, se podělil s ledovými bratry o jeho zkušenosti a o to, co ve zdejším kraji potkal. Vypadal jako někdo docela zkušený, minimálně zde byl dosti znalý. Bratři mu na oplátku vyprávěli o svých příbězích, o oné poušti s mrtvými, o lovících draků a dalších jiných příhodách. Zdálo se, že si trojice velmi sedla. To se dokonce ukázalo i při menší potyčce si jinými draky, Jeskynním, Ledovým a poté Prérijním, kteří se je snažili přepadnout. Tehdy si všichni tak nějak dokázali, že se na sebe mohou spolehnout a že ani jeden druhého jen tak ve štychu nenechá. Stali se tak velmi dobrými přáteli.
Z hor se později přesunuli do zelených lesů a ke skalám, kde se nakonec rozhodli na nějaký čas usadit. Nakonec, prošli toho opět dost.
Tam narazili na další společenství, do kterého se sice nepřidali, ale pobývali v jeho těsné blízkosti. Spřátelili se tam s několika draky a Waldhar si našel svou milou, se kterou se nakonec rozhodl založit si rodinu. Asi dva roky spolu pobývali draci kolem toho společenství, zatímco se Waldhar do něj přidal a postupem času se stal Hlavou spolku. Morya a Kae’estalor se ani tak do společenství nepřidali, přesto mu vždy byli nablízku, když bylo potřeba. Ledový poutník byl také tím, který získával z okolí nejvíce informací a Astal zase patřil k těm, kteří vytrestali ty, kdo měli dostatek drzosti na to spolku nějak víc škodit, nebo se o to alespoň pokusili. To dokonce vedlo k další veliké potyčce, kterou však Waldharovo společenství ještě s několika dalšími spojenci vyhrálo. Když bylo nebezpečí zažehnáno, vyhráno a postavení upevněno, Bouřný ještě pobyl na území nějakou dobu. Potřeboval si vyřešit ještě nějaké spory a záležitosti, od kterých nemohl jen tak odejít… nebo se mu spíš nechtělo. Byly to spory s několika různými draky, kteří nepatřili druhých společenstev, ale drželi se při sobě.
Ledový drak věděl až příliš dobře, co provádí. Byli to ti, kteří přijímali žádosti, či snad vyměňovali životy draků za cokoliv, co jim bylo cenné. Kromě jiného, z nich cítil Morya podivný zápach, se kterými se snad ještě nikdy nesetkal. Jenomže to se brzy změnilo. Do kraje, kde žili draci, přišli podivní, růžovo-béžoví tvorové na dvou nohách, užívající všelijaké nástroje. Nebyli silní, ale byli zruční a velmi vynalézaví, schopni si podmanit mnoho věcí a dokonce i půdu. Ač na to měl drak moc, stále mnozí raději žili původním způsobem. Ale tito ne. A tak se Ledový drak poprvé setkal s lidmi a ne zrovna v dobrém. Únos jednoho dráčete ze společenství, těžké zranění zástupce Hlavy společenství a další škození nešlo nechat pouze tak. Celý spor pak vyeskaloval v útok draků na základnu těchto lidí. Tam se střetla skupina draků, se kterou měl Morya potyčky a skupina ozbrojených lidí. Budovy, které dvounožci obývali, společenství zničilo a několik jich pobilo, stejně tak jako draků. Ovšem, ani jedna ze stran nemohla říci, že by odešla bez úhony. Waldhar přišel o oko a o jedno ze svých dráčat. A nebýt jeho partnerky a Moryi, zemřel by také. Astal mezitím úspěšně vedl útok z druhé strany.
Po tomto incidentu se Moryův bratr rozhodl vzdát se vůdcovství spolku. Společně s druhým dráčetem a partnerkou se rozhodli odejít. A tak se Poutník se svým přítelem ocitli opět sami. Ti dva spolu putovali ze západu na východ, ale jejich společenství se také rozpadlo. Nerozkmotřili se, žádná zášť mezi nimi však nebyla. Astal ale potkal své známé, kteří potřebovali pomoci. Ačkoli i Morya nabídl ruku k dílu, Kae’estalor mu vysvětlil, že tohle je třeba, aby vyřešili oni. Cenil si jeho pomoci, ale tohle bylo čistě na nich. To Morya chápal. Ačkoli se mu příliš nechtělo svého přítele opustit, nakonec svolil a rozhodl se mu dát prostor. Sám ale mířil do toho světa, o kterém kdysi slyšel, že magií oplývá.
Tak začala léta samoty. Bouřný si zažil krušné časy, ať už psychicky, nebo i fyzicky. Samota jej zčásti pohltila a chvíli netušil, zda má žít, nebo ne. Tak začal činit zlé věci, aby zkusil, zda je tohle ta cesta. Někdy draky zabil nebo jim uškodil, aby získal pro své blaho. Vždy se snažil pomáhat ostatním. Ačkoli měl i vlastní zájmy, téměř celý život se snažil podporovat ostatní – to jistě nikdy špatné nebylo, ani pro něj ani pro ostatní – ale když už nevěděl kudy dál… zkoušel. A také si užíval samoty, kterou měl, tu absolutní svobodu, kdy si mohl dělat skutečně, co si usmyslel.
Potkal i draky, kteří se k němu díky jeho jednání chtěli přidat, protože v tom viděli potenciál ale… to drak odmítl, nepotřeboval k sobě ostatní. A možná tady se zrodila posléze jedna z jeho vlastností, že je nejsilnější mnohdy sám. A jak čas plynul, Morya získal mnoho jizev a dokonce tu rozsáhlou na boku, když jedna z potyček pro něj nedopadla dobře. Z této porážky se vzpamatovával dlouho. A možná mu pomohla se uvědomit. Uvědomit si, co dělal, a že tohle skutečně není ta cesta, která by jej dostala dál, nebo by se jí chtěl ubírat. Změnil se, rozhodl se přestat a na chvíli z povědomí všech a z okolí, kde působil, jednoduše zmizel. Pomyslně se rozplynul jako mlha nad ránem a nikdo po něm ten den nenašel ani stopy.
Uplynuly ještě dva roky samotné cesty a pak… se dostal do země, jíž celou dobu pravděpodobně hledal. Cestou kolem, za svůj život, slyšel mnoho zvěstí o těchto zemích, ale na žádnou nenarazil až dosud. Magický svět obývaný dvěma bohyněmi, jak se posléze dozvěděl. Když vstoupil do světa, byl opojen tím, co mohl, co našel. Jistě, že některé věci jej dvakrát nenadchnuly, ale to holt k novému, neznámému a potenciálně nebezpečnému patří. Narazil na mnoho draků, ať už se ve světě narodily a magie jim byla vlastní, nebo se zabloudili podobně jako on. Seznal zde mnoho divných věcí a dokonce se i skrze tento svět dostal do světa lidí a draků, kde magie nefungovala. Zúčastnil se pouze až na úplný konec toho všeho, ale i tak si odnesl jizvy a zkusil něco málo dokázat, ačkoli… nedokázal spíše nic.
Setkal se s několika proslulými draky. S některými navázal přátelské vztahy, jiné, ač vztahy byly neutrální, lehce nabroušené, pochopil a některé si znepřátelil. Morya se pak přidal do společenství, které mu kdysi pomohlo, a rozhodl se jej bránit. Postupem času ale začal zjišťovat, stejně jako o bohyních, že toto společenství se samo přivede do záhuby a nebýt řádu, který v tomto světě jedna z mocnějších sester držela uměle, už dávno by byly zadupáni do země. A to nechtěl. Bezmoc, kterou kdysi z části zakusil, již nechtěl znovu prožít. A poté, co vyjednal až příliš nevýhodné „příměří“ toto příměří jeho přítel zničil. A nešlo se bránit, nikdo se vlastně ani kromě jeho neuměl a nechtěl bránit. Toto byla pomyslná kapka a drak se rozhodl odejít ze společenství. Chvíli pobýval v magickém světě sám. Obdařen magiemi, které jednoho držely jako nepřímého vězně na místě, obdařeni silou, kterou nedovedl nijak uplatnit. Pak se přidal do druhého společenství, žijícího na území moře. Tam se zdály věci o něco lepší. Ačkoli si zřejmě vybudoval pověst věčně nespokojeného a cynického bručouna – z dobrých důvodů – v tomto společenství viděl potenciál. A viděl jej tam i proto, že tam našel svou milou.
Morya nakonec v tomto společenství zůstal do samého konce, i když svět pověstných magií a zdánlivé svobody ztroskotal. Nyní se se společenstvím, nebo jeho cestou ubírá. Rozhodl se toto společenství chránit a nepovolit, dokud to bude dávat smysl, i když má plnou tlamu připomínek, keců a zkrátka se chová občas jako idiot. Je to z toho důvodu, že mu na tomhle společenství záleží a nechce, aby jej potkal podobný osud, jako to předchozí. Tohle společenství má snad oči ještě čiré…