Umění válečnictví patří k náročné disciplíně odrážející mnohé hodnoty a kvality. Dobré i zlé, bez většího rozdílu. Zbývají zde otázky ohledně správnosti, jenomže správnost nelze určit. Je však možné se jí přiblížit.
Vždyť čest bývá považována za správnou hodnotu, přestože se o ní dá spekulovat. Ne každý Okérayin čin tak může být nazýván čestným, ač v jejích očích to čestné a správné je. V bitvě není třeba zachránit každého draka nebo se pro něj obětovat. Není zbabělé využít chyby protivníka, když se v souboji otočil k soku zády. Nezáleží na tom, jaké plemeno potkala, nad kým vyhrála nebo koho zabila. Silní jsou hodni obdivu a představují výzvu. Slabí mají význam přemoženého, avšak ne podřadného. Důležitá je pro ni smysluplnost činu. Dokáže uznat svou prohru a nechvástá se výhrou, ač s oblibou vyhrává a ráda dokáže svou sílu. Neštítí se zabíjení, přesto není stroj, který by usiloval každému o život. Váží svá slova a většinou přemýšlí nad následky. Přizpůsobivost není nic výjimečného. Sama často musí jednat až za pochodu, přičemž volí to nejmenší zlo.
Věrnost, důvěra ani uznání nejsou na prodej. Proto si Okéray vybírá pečlivě, komu důvěřuje. Ačkoli má empatické vystupování, nemiluje kolem sebe velkou společnost, ale zároveň ji neodmítá. Je zvyklá na velké počty draků, které může nazývat rodinou. Jenomže rodina má pro vycepovaného válečníka od útlého mládí trochu jiný význam. Význam zázemí, význam síly. V rodině jsou očekáváni silní draci, schopní bránit sebe i slabší. Draci schopní poskytnout kdejaké kvality, které umožní přežití a nějaké ty radovánky.
Ačkoli je dračice otrlá a při boji se objevuje částečná absence emocí, nedokáže si bez nich představit život. Projev radosti, sarkastické úšklebky nebo zdravá škodolibost jen podtrhnou Okérayin charakter. Stejné je to s lítostí, vztekem, případně tužbami i obavami. Není nutné za každou cenu vypadat jako skála plná přetvářek. Život válečníka může skýtat zábavu, nebo radosti z maličkostí. Mnohdy se těmito činnostmi drak zocelí a získá cenné zkušenosti. Uleví napětí. Díky tomu je hravá. Vůči cizím ne, ale před vlastními se nebojí trochu té důstojnosti ztratit.
Okéray se považuje za hrdého válečníka, který ví, kdy je hrdosti až příliš, a přesto si svou majestátnost ráda pěstuje. Výstup dračice je sebejistý, relativně zdvořilý. Občas říká své myšlenky nahlas, nebo si zkrátka myslí o druhých své. Upřímná je tedy jak kdy, hlavně k cizím, ke kterým nechová tolik respektu. Vše je nutné si vydobýt, ať už názory nebo činy. A právě činy jsou pro dračici mnohdy více, než kdejaká slova. Urážky, sliby či názory bere tedy s rezervou. Nicméně, sama nepohrdá hrubými výrazy ani označeními. Jistě, mluví hrubě, ale urazí málokdy. Obvykle neprovokuje narážkami k boji, spíše rovnou zpříma vyzívá na duel.
Okéray je poměrně pragmatická. Ač má ráda výzvy, tvrdohlavě vytrvat, či jít proti zdravému rozumu a připravit se tím o život není cesta. I vzdání se v boji, vzdání se některých názorů a věcí vyžaduje jistou odvahu a poskytne další možnosti. Vždyť zahodit svůj život zbytečně, je přeci nesmysl. Ne vždy. Jindy je ochota zemřít pro názor, který je důležitější než život. V hlavě má tedy srovnáno, pro co je ochotna obětovat vše. Ale rozhodně ne vše má cenu zlata, života nebo pověsti.

Život Okéray se řídí přísahou, která se již stala velkou součástí osobnosti dračice. Válečnice tuto přísahu chápe trochu jinak, dokonce možná správněji, než kdy předtím. Jedná tedy automaticky, aniž by větším způsobem porušila slib. Možná někdy poruší své závazky, ale to je naprosto ojedinělá situace.
Rozhoduje se na základě správnosti, ale správnost nelze přesně určit. Je možné se jí pouze přiblížit, vždy ale bude špatná pro jiné. Jenomže, to už tak bývá, když se stala válečnicí, která si plně osvojila umění války.

Válečnice se narodila na rozsáhlém území Núr, ve válečném velespolečenství Skrówu. Narodila se na náhorních plošinách, kde panují veliké teplotní rozdíly a podmínky pro draka nejsou tak přívětivé jak by mohly být. Na tom si ale válečníci zakládali. Ve vhodných podmínkách vyrůstají jen choulostiví. Núr, co jen bylo pravdy, vždy skýtal dostatek obživy, ale zároveň testoval schopnosti zdejších obyvatel. Proto jimi byl tak milován. Konečně místo, kde byly oceňovány jejich vlastnosti a ani si mohli dokázat, že skutečně patří mezi ty silné, aniž museli pokaždé bojovat.

Okéray se narodila jako první z druhé snůšky dráčat. Její starší bratři, Lóth a Rhodh je společně pomáhali vychovávat. Jistě museli jít příkladem zbytku společenství, ale i oni dva byli rádi, že mají takové nové kamarády, kteří je na chvíli zprostí povinností. Místo toho aby na ně pořvávali na cvičné pláni, pořvávali na své mladší bratry a sestry, a učili je právu silnějšího. Samozřejmě tou vtipnou a milejší cestou. Sourozenci se měli rádi, jen velmi často docházelo na popichování a sourozenecké šarvátky. Tím se alespoň mladí učili.
Když o něco povyrostli, hrátek a dráčecí přípravy bylo učiněno za dost. Okéray, Kaod a Ynari se učili létat a když se udrželi ve vzduchu alespoň chvilku, když už se jim tolik nožky nepletly, začali bojovat. Potřebovali vypilovat smysly, reakce, ale také odolnost vůči všem zraněním a bolesti. Rodiče jim přidělili cvičitelku, známou pro své drsné zacházení a občasnou krutost; Ragéwu. Jeden by tvrdil, že to bylo za trest, ale ve Skrówu měli draci hodnoty postavené jinak. Fyzické schopnosti, disciplína, odhodlání a vytrvalost. Ti, kteří se prokázali při tréningu byli posláni do bitvy získat slávu a ti, kteří si v bitvách vydobyli své jméno, pak často plnili přísahy a stávali se velmi uznávanými členy společenství. Právě jedním z takových byla i cvičitelka dráčat, proslulá svou krutostí a přístupem, jenž ctí příliš neoplývala. Ale nenesla žádnou přísahu ani slib.
A cílem Okéray bylo toto uznání získat. Skrze tréningy a vyčerpání, skrze přepadání a někdy i bití, probíhal výcvik těchto třech draků. Ragéwa jim nedala pokoje a často jim předhodila výzvy v podobě větších dravých zvířat, které museli přemoci. I odtud si odnesli několik nepříliš velkých jizev. Učila je spolupráci i samostatnosti. Cvičitelku měli její učedníci rádi a ona se k nim chovala vlídně – tedy alespoň podle ní. Dokud ji ovšem nestačili. Když už se zdálo, že by jí začali přemáhat, nebo by mohli mít na vrch a v boji se ukázalo, že jejich řešení může být lepší než to její, začala se chovat velmi nepříjemně. Jistě se dalo pochopit, že se zkušenější, silnější a starší dračice snaží dokázat mladým dorostencům, své schopnosti a udržet si status, ale toto chování zacházelo i mimo bojiště.
Rok se s rokem minul a Ragéwa si kvůli svému chování u draků vypěstovala odpor. Jakoby to byla hra o to kdo je lepší… a Skrów se znovu ponořil do války. Nyní však nebylo útočníkem toto společenství, ale nepřítel přišel z jižních hranic.
Tato sebranka nejrůznějších draků také toužila po bohatém lovišti. Ovšem říkalo se, že si tato velká skupina své území zničila sama… a málokterý válečník by svůj domov dal tak lacino a zničil jej ze špatného rozmaru. Ať už tragédii nájezdníků předcházelo cokoliv, nebylo pro ně místo truchlit, zvlášť, když jako první vycenili zuby.
Výcvik bratrů a sester se zdál být úspěšný. Druhý velký nájezd se stal první bitvou, kterou sourozenci prošli. Jistě je nepouštěli okamžitě do první řady a mladí hrdinové se setkali s realitou kruté bitvy, která ze slov ostatních zněla jako epická sága hodna chvalozpěvům. Tato bitva ukázala nejen silné stránky dorostlých dráčat, ale také jejich slabiny a podrobila jejich schopnosti ostré zkoušce. Lóth a Rhodh ale nenechali své mladší sourozence na holičkách. Starali se o ně a tvořili jakýsi štít před nimi, když na ně měli naběhnout zkušenější a silnější válečníci. Tato bitka byla vyhrána, draci získali své první jizvy, jak na těle, tak i na duši, když někoho ze svých přátel viděli padnout a smrt měli přímo před očima. Po bitvě pak chvíli následoval klid.
Druhá bitva na sebe nenechala také dlouho čekat. Té se ale Okéray neúčastnila, neboť ji povinnosti zavedly jinam – snažila se vypátrat možného zrádce, nebo špeha, který se tu někde nacházel a donášel informace. Stopy ji ještě se skupinou zavedly mimo společenství. A když se mladá ohnivačka vrátila z výpravy neúspěšně, matka jí oznámila, že byl její otec zabit. Zprvu si mladá dračice myslela, že zemřel v bitvě, ale jak se dozvěděla, byl zabit podle zezadu, neboť se s ostatními sourozenci vracel a zůstal kdesi sám opožděn.
Dračice byla rozhořčena stejně jako její sourozenci, ale nemohla dělat nic… ale přísahala si, že toho zabijáka najde a zabije. Ať už to je kdokoliv. S tím se k ní přidal Lóth a zbylí sourozenci. Od té doby začali trénovat ještě víc a účastnili se bitev, vyhrávali je. Spolupracovali, bili se i s amostatně. Vycepovali se k dokonalosti. Válka samotná trvala několik let, neboť se obě společenství odmítala vzdát. Souboj o území, zdroje a samozřejmě nadvládu přináší dlouhé spory… A když si nepřítel na pomoc dovedl dvounožce s jejich vymoženostmi, nastaly krušné časy. Právě tady získala Okéray svou proslulost a byla dostatečně silná na to, aby mohla složit přísahu. Přísaha znamenala jistá omezení, které drak dodržuje i mimo ni, ale zároveň odkazoval na kvality dračice a její zásady. Stávala se tak jakýmsi apoštolem války, uznaným a věrným bojovníkem. Tím se stala i Okéray. Přísahu, kterou složila – Skeldegrá – přísaha krve a cti. Zabij nebo budeš zabit; Stůj při síle a buď silou samotnou; Uměj se slitovat; Činy nad slova; Čest čestným, smrt zbabělcům, úcta padlým.
Když přísahu složila, Skrów ji začal uznávat ne jako vojevůdkyni, ale jako elitního válečníka. Ten, jehož když velitel vyzve, mění rapidně situaci na bojišti.

Situace se ale začala měnit. Ne k výhře války, ani k zániku společenství, nebo k další tragédii. V jedné z potyček, kdy po boku bojovala ohnivá dračice a její cvičitelka Ragéwa. Přemohli draka a s dalšími dvěma bojovali. Jeden, velmi statný prérijní byl přemožen, ale dračice jej za jeho souboj ušetřila. Géwa se na chvíli zastavila, proč to nebylo ohnivačce známo. Vzápětí jim však přispěchali Ynari a Kaod, kteří se konečně zbavili svých soků a přišli na pomoc. V tu chvíli drak promluvil. „Proč to musíme takhle hrát. Máme tu tohohle bojovníka…“ Jakoby snad cvičitelku znal. „Udělejme to jako tehdy… ale podaří se jí zemřít v boji… ne jako…“ Na to Ragéwa umlčela toho nebožáka. Sourozenci věděli, co tím chtěl drak říct, umlčet jako jejich otce. Ten hlupák ji prozradil! Zrádce se našel! Ale proč by něco takového dělala? Na to nebyl čas, než stačila ohniváčka cokoliv udělat, Géwa použila elektrické pole, čímž mladé válečníky naprosto oslepila a vmžiku byla pryč.
Dračice zajala přemoženého prérijního a vyslýchala jej před ostatními. Nepřátelský drak se ale jevil jako nápomocný. Snad jakoby se mu dračice zalíbila, anebo se jen snažil z toho všeho vyváznout. Po výslechu, co se stalo, proč dračice zradila Skrów, co jí bylo nabídnuto, se dozvěděli, že má v znepřáteleném společenství své potomky. Sama se rozhodla Skrów uvrhnout do války, aby získala postavení, aby získala pro svou rodinu to nejlepší. Proto záměrně společenství oslabovala, zabila tak podle Hlavu a dále se snažila podkopávat pomalu ale jistě celé společenství. A když se zeptali, proč to tenhle drak říká… jeho důvod byl prostý. Přišlo mu jako nesmyslné takhle bojovat. Dokonce se chtěl i ke Skrówu přidat, ačkoli věděl, že po tomhle mu to skutečně nevyjde. A i když jej válečné společenství nepřijalo, Okéray se rozhodla tomuto cizinci věřit a nechala jej odejít.
A po několika týdnech se ukázalo, že toto rozhodnutí bylo skutečně moudré. Když už Lóthovi nezbývalo příliš mnoho sil a Okéray jej nedovedla příliš ubránit, proti přesile se zapojil i tento zmíněný drak a značně jim pomohl. Od té doby se přátelili. Drak poté prozradil i své jméno – Trahir.
Po dalších pár letech se válka blížila ke konci. Trahir byl přijat do Skrówu a s dračicí si padli velmi do oka. Po letech se jim také podařilo znovu vypátrat Ragéwu a Okéray svedla s touto vodní dračicí opravdu ošklivý souboj. I přesto, že byla velmi poraněna, dokázala svou cvičitelku nakonec porazit. Tím nepřátelské společenství ztratilo velmi silného spojence, který rozhazoval pověstně sítě jinde. Jako zvěd a špeh byla ta dračice mistr.
A nedlouho poté, co společenství nájezdníků zachvátila nemoc a lidé se od nich odvrátili, nakonec prohrálo. Núr bylo ubráněno a s tím se rozhodla Okéray se svými sourozenci odejít. Chtěla znát klid, chtěla mít volnost. Všichni odešli neznámo kam. Protloukali se světem a válečnice se učila, co je to vlastně klid, že si může dělat, co chce. V jejich skupině, i když byli vycepovaní a měli značnou disciplínu se holt na přísné dodržování kázně, poslušnosti a jiných dalších vlastností nehledělo. Uplynulo několik let a mladou ostřílenou dračici potkala další tragédie.
Trahir se dostal do potyčky s velmi silnými a zkušenými draky. Měli až příliš velkou přesilu a Trahir byl strašlivě zmrzačen. Připravili jej o oči, o křídla. Přední tlapa roztříštěná, zadní chodidlo utržené. Sourozenci draky sice nakonec rozehnali, ale už bylo příliš pozdě pro milého ohnivé dračice. Poslední přání, které ten umírající nebožák měl, bylo, by jej sama Okéray usmrtila. Okéray… splnila jeho přání.
Poté se od svých sourozenců odtrhla a rozhodla se putovat na vlastní pěst. Chtěla být sama, alespoň jednou v životě zcela osamocena. Na nějaký čas se po ohnivé válečnici a její slávě slehla zem. Smutnila dlouho, ale ne tolik, aby se léta užírala. Přesto spíš žila umírněným životem. A když se vyrovnala se ztrátami, kroky jí zavedly do nevídaného světa.

Ačkoli skrze legendy a průpovídky draků ze Skrówu slýchávala o magii, nikdy se s ní nesetkala, až doposud. Spatřila v tom světě jeho krásy a taje, sílu draků, o níž se žádnému z Núr nezdálo. Pak se rozhodla hledat sílu a sílu tam opět našla. Ač ne takovou, jakou vždy znala. Potkala černého ohniváka s jednou tlapou Rakena, který jí představil malé společenství, bez disciplíny, s mentálně nestabilní dračicí ve vedení - Floo, … ale s vysokým cílem, kterému Okéray rozuměla. Rozhodla se tedy proto ke spolku přidat. A pak, po jejím pobýváním mezi ztrápenými dušemi společenství, které by jinde odvrhnuli, se objevila Ijumi. Dračice, která mezi válečníky nepatřila, svou silou nad ostatními nevynikala… ale vynikala mezi ostatními empatií a podporou. Staly se velmi dobrými kamarádkami a to společně i s ohnivým.
Ve světě nalezla mnoho přátel, spíše více než nepřátel. A pro ně by zabila, skočila by i na dno temné propasti. Jak ale zprvu byla okouzlena, pomalu ten magický nádech opadával. Ač se naučila díky Bohyním vládnout obrovskou mocí, tenhle svět držel dohromady umělý řád. Na velké činy zde nebylo místo… Dračice však nadále ve světě zůstávala, neboť pro ni bylo podstatné být se svými a pomáhat jim. Viděla v nich rodinu, viděla v nich ty, kteří i přes své neduhy budou potřebovat i pomoci. Bojovníci jejichž oheň se ještě musí rozhořet.
A když se svět začal hroutit, když jeho umělý řád padl a bylo jej třeba udržet, pak Okéray stála po boku svého společenství… A Ijumi a Rakne? Přátelství a obdiv přerostly v něco většího…na dlouhé cestě do neznáma, připravena čelist novým výzvám.