Na první pohled působí dráček plaše. Pomalé pohyby, nejisté pohledy, postoj, připomínající spíše primitivně smýšlejícího tvora, než inteligentního draka. Ovšem nenechte se zmást. ZJ-062 je chytřejší, než se může zdát. Ovšem nebylo tomu tak vždy. Jeho chování bylo dlouhé roky formováno životem v otroctví bez možnosti jakéhokoli vzdělání. Ač se nakonec dostal do společnosti draka, jež ho naučil komunikovat pomocí slov a vysvětlil mu alespoň základy dračí společnosti, využívá toho jen výjimečně. Mnohem spíše se vyjadřuje prostými gesty, náznaky, nebo zvuky, podobajícími se těm zvířecím. Pasivní slovní zásobu má ovšem rozsáhlou a tak nemá problém porozumět mluvenému slovu bez větších problémů. Celkově je velmi zvědavý a informace, nebo příběhy hltá plnými doušky, kde to jen jde. Obecně však působí dost neškodně a mnozí by díky jeho projevům mohli usoudit, že dokonce hloupě.
Ale není to jen chování, které draky utvrzuje v jeho neškodnosti. Absence křídel, rohů a na první pohled mírně pokřivené tělo, pokryté lysými místy po vypadaných šupinách, působí zbídačeným a až nemocným dojmem. Drak se často pohybuje křečovitě a tak trošku nepřirozeně. V tomto případě však nejde o vadu, nýbrž o naučené chování. Pozůstatek z dob, kdy byl nucen krást jídlo a být připraven v mžiku změnit pózu, aby se vyhnul podezření a možné rvačce.
Boji se snaží za každou cenu vyhnout. Jediná chvíle, kdy je ochoten se bránit, jsou případy, kdy je zahnán do kouta a není jiného úniku. V tu chvíli se mu automaticky spouští až téměř zvířecí pud sebezáchovy, kdy je schopen uštědřit pár nepříjemných ran. Vzhledem ke své tělesné schránce však ani v těchto případech nepředstavuje příliš velkou hrozbu.
Pokud se však ve společnosti draka cítí dobře, stává se z něj velmi komunikativní, až téměř hravý tvor, jež dokáže být velmi vděčný a pro svého kamaráda by udělal téměř cokoli.
To ovšem platí i pro jeho trýznitele. ZJ-062 se sám za sebe dokáže jen málo kdy postavit. Pokud se mu tak nějaký drak rozhodně poroučet, často díky dlouhodobě zakořeněným zvykům, prostě poslouchá, než aby se dostal do problému.
Vzhledem k neznalosti světa se však tento dráček málo čeho bojí. Ať jsou to zvířata, rostliny, nebo místa, většinou reaguje spíše zaujatě, než opatrně. Výjimku samozřejmě tvoří agresivní draci a cokoli technického, lidského, nebo nedej bože přímo vědeckého. Na takové věci však nenaráží tak často.

ZJ-062 nebylo jen obyčejné jméno. Vlastně to nebylo ani jméno. Šlo o označení na rameni tvora, jež nebyl ničím víc, než dalším pracovním nástrojem v pořadí. Laskavou péči své matky nikdy nepoznal. Už od útlého věku byl se svými sourozenci a jinými dráčaty vychováván lidmi na umělé stravě. I když vychováván bylo silné slovo.
ZJ-062 se totiž narodil do světa, kde byli draci využíváni jako pracovní, nebo vojenská síla. Jakožto zástupce plemene draků stromových, tento dráček spadal do první kategorie. Konkrétně byl šedesátým druhým vylíhnutým dráčetem, přiřazeným k zemědělské jednotce. Už jako mládě byl zbaven křídel, které pro vykonávání práce nepotřeboval, a jakožto samčímu zástupci plemene mu bylo pro jistotu odebráno i paroží. Mělo se tak předcházet vážnějším potyčkám s vrstevníky v budoucích letech. Zvláště v období puberty.
Bez kontaktu s dospělými draky, rostla dráčata bez jakéhokoli vzdělání. Jediná výchova, která se jim dostávala, byla ta lidská. A ta nebyla nijak šetrná. Stromoví draci byli lidmi vyhodnoceni, jakožto neužiteční pro jakékoli vyšší účely. Proto byli v příčkách hodnot často níže, než kterékoli hospodářské zvíře. Nic víc, než otroci, jež nikdy ani nepoznali, co je to svoboda.
Ač měl ZJ-62 sestru a bratra ze stejné snůšky, jejich vztah se nikdy neprohloubil. Dráčata málo kdy chápala nějaký koncept rodiny nebo vztahové provázanosti. Krom podobného pachu tak měli tito jedinci pramálo společného. Jakmile toho byli aspoň trochu schopní, museli pracovat. A práce byla tvrdá. Pro zemědělské jednotky šlo o různé činnosti na farmách. Orba, tahání těžkých nákladů, nebo třeba dříví z lesa. Když se pak vrátili vysílení do svých malých, zatuchlých kobek, nastal boj o jídlo, kterého bylo málo.
ZJ-062 nebyl zrovna zdatným bojovníkem. Spíš se mu dařilo krást. Zatímco ostatní riskovali zranění a následně téměř jistou smrt, pro kus masa, on jejich nepozornosti využíval. Ačkoli ne vždy byl úspěšný, alespoň se vyhnul hnisavým ranám, nebo zlomeninám, které znemožňovaly práci. A schopnost pracovat tu znamenala přežití. Někdy se mu nedařilo nic ukořistit i několik dní. Ani tak se však do boje nepouštěl. Místo toho se uchýlil k méně riskantní alternativě. Kanibalismu. Často se stávalo, že draci umírali na vyčerpání, nebo staré rány a dlouho si jich nikdo nevšímal. I díky této taktice mrchožrouta se dráček pomalu přehoupl až do věku, jež byl na zdejší poměry považován za úctyhodný. Hleděl si svého, nevyčníval. A čas kolem něj plynul.
To, že jednoho dne jeho sestra zmizela, zaznamenal. Ovšem citově ho to nikterak nezasáhlo. Draci tu mizeli pořád. Umírali ve svých kobkách, nebo se nevraceli z práce. Předpokládal tedy, že ZJ-063 potkal stejný osud. O to větší překvapení bylo, když se jednoho dne objevila v doprovodu lidí. Netušil, co se s ní dělo, nebo proč sebou začala odvádět draky. Dál na sebe neupozorňoval. Neptal se. Ani nevěděl, jak by se mohl zeptat. Tahle dračice totiž už nebyla ZJ-063. Říkali ji Nahi. A ona s nimi mluvila, jakoby byla jednou z nich. Draci, které si odvedla, se málo kdy vraceli. A pokud ano, často roznášeli nemoci, nebo umírali do několika dní. V tomhle malém, jednotvárném světě, se stala Nahi novou noční můrou. V primitivní řeči draků, které nikdo neučil mluvit, ji začali nazývat Hekta. Toto označení napodobovalo zvuk, který vydávali její pacienti, kterým po návratu kolabovaly transplantované orgány.
Bohužel, ani ZJ-062 se nakonec nevyhnul jejímu zájmu. Příbuzenský vztah s tím nejspíš neměl co děla. Pravděpodobně se jednalo o pouhou smůlu. Dráček byl odveden do laboratoře, kde byl podroben několika testům. Zprvu neškodným. Zkouška reflexů, síly, nebo inteligence. Když byl shledán zdravým, průměrným jedincem, na zdejší poměry v dobrém fyzickém stavu, byl vyhodnocen, jako vhodný subjekt v oblasti testování chorob. Naštěstí neoplýval žádnými abnormalitami, které by Nahi plánovala prozkoumat… hlouběji. Přesto byl opakovaně vystavován různým druhům virů, které se jeho sestra následně snažila léčit rozličnými způsoby. Někdy byla úspěšná, jindy stavu spíše přihoršila.
Ukázalo se však, že má ZJ-062 překvapivě vysokou odolnost. V důsledku některých procedur mu začalo vypadávat peří. Jednou se dokonce objevila vyrážka, po jejíž léčbě mu po těle zůstala holá místa bez šupin. Ovšem zdálo se, že když je dráčkovi ponechán klid a čas, jeho tělo se pomalu dokáže s neduhy vypořádat samo. Toto zjištění zapříčinilo, že si Nahi bratříčka odváděla opakovaně. Testy krve na sebe nedaly dlouho čekat. Vždy když se však vrátil do své kobky, draci si od něj drželi čím dál větší odstup. Jeho nenápadnost byla ta tam. Jeho taktika pro život se zhroutila. Sil ubývalo a často nebyl schopen několik dní ani vstát. Ač měl díky vědeckým účelům v práci úlevy, neznamenalo to, že by nepracoval vůbec. Místo shánění jídla pak většinu volného času prospal. Tělo chátralo, dráček nekontrolovaně hubnul, a při častém odebírání krve si jeho organizmus brzy nemělo z čeho brát. Důsledkem byly komatózní stavy, kdy o sobě drak nevěděl. Vlastně si několikrát myslel, že zemřel. Byl s touto skutečností vždy smířený, dokud opět neotevřel oči v laboratoři, nebo ve své zatuchlé cele.
A pak jednou se to stalo. Pach hnijícího masa se mu zarýval do čumáku. Probuzení bylo tak otřesné, že dokázalo vlít adrenalin i do polomrtvého těla. Hromada rozkládajících se draků, vyhozená jako biologický odpad. Zjevně každé z těch těl, bylo něčím nakaženo, otráveno nebo jinak znehodnoceno a nemohlo být dále zpracováno. Někdo zjevně mylně usoudil, že ZJ-062 zemřel. Vzpomínky na ono probuzení v mysli draka utkvěly jen jako útržky. Směsice obrazů, kdy se tlapy bořily do hnijících těl, a strach, nebo možná základní pud sebezáchovy, hnal zmučenou duši vpřed. Neprchal za svobodou. Ten pojem neznal. Hledal klid. Místo, na kterém bude moci jeho duše v klidu odejít. Každý pohyb bolel, ale nedokázal se přimět zastavit. Po chvíli, která se zdála být celou věčností, si uvědomil, že pod nohama cítí trávu. Větve a… vodu. Byla to řeka, co bezvládné tělo odnesla z pekla. Smyla shnilé kusy masa, kterými se prodral, a nakonec ho vyplavila u břehu.
Na ZJ-062 se snad poprvé v životě usmálo štěstí. Jakoby se za ta léta ukládalo jen pro tento jediný okamžik. Už to, že doposud nezemřel na nemoc, vyčerpání, nebo utonutí, se rovnalo zázraku. Přesto nebyla šance, že by se dráček sám o sebe dokázal postarat, kdyby nebyl nalezen.
Trvalo několik dní, než opět otevřel oči. Ovšem to co viděl, jeho mozek nedokázal zpracovat prvních pár minut. Ležel ve směsici suché trávy a listí. Necítil chlad. Dokonce se zdálo, že má plný žaludek, ač neměl tušení, jak je to možné. Před větrem a deštěm ho chránil skalní převis a kolem voněl les a zpívali ptáci. Dráčkova reakce byla ztuhlá. Vlastně se notnou chvíli neodvážil ani pohnout. Kus před ním totiž ležel neznámý drak. Mohutný jeskynní samec s tvrdým výrazem. Nekoukal jeho směrem. Vlastně tiše sledoval okolí.
Ukázalo se, že jde o starého samotáře. Vysloužilý drak, jež dle četných jizev zažil spoustu bitev. ZJ-062 netušil, proč se ho ujal, nebo zda ví, odkud se tu vzal. Pravděpodobně ano, protože se nikdy na jeho původ, nebo vzhled, neptal. Když se lesní dráček konečně dostatečně zotavil, drak mu naznačil, ať jde vlastní cestou. Jenže ZJ-062 netušil, co po něm chce. Neznal svobodu. Nevěděl, co si sám se sebou počít. Přes nelibost jeskynního mrzouta ho tak i nadále pronásledoval. Snažil se být užitečný, jak jen bez znalostí lovu mohl. A ačkoli měl starý drak možnost kdykoli prostě uletět, nejspíš pochopil, že by jeho snaha, zmučeného dráčka zachránit, přišla vniveč, kdyby ho nyní opustil. Začal ho tedy učit. Chtěl zajistit, aby se o sebe ZJ-062 dokázal postarat. Zprvu působil, otráveně. A snad že i lituje svého rozhodnutí, záchranu uskutečnit. Zřejmě nepočítal, na jak dlouhou trať tento běh bude. Dráček mu však postupně začínal přirůstat k srdci. Byl tichý, pozorný a skvělý posluchač. Lpěl na každé historce, kterou se mu rozhodl vyprávět. Ač to bylo poprvé, kdy ho někdo cíleně učil komunikaci skrze slova, neplýtval jimi. Většinou se projevoval jinak a tak na první pohled svým chováním připomínal spíše mazlíčka, než draka.
Netrvalo moc dlouho, než nepokoje v kraji donutily dvojici odcestovat. Pro ZJ-062 byla představa, vzrušující. Ovšem stejnou měrou i děsivá. Bylo jisté, že nyní už se do svého původního domova nevrátí. Z dvojice se tak stali kočovníci. Nikde nezůstávali moc dlouho. ZJ-062 se nikdy neptal proč. Jen následoval svého společníka. Jeskynní drak se ukázal poměrně vynalézavý, a to i v otázce překonávání moře s dráčkem bez křídel. Neměl dost sil, aby ho přenesl. Nakonec nejspíš ani na to, aby velkou vodu on sám přeletěl. Svými nadprůměrně šikovnými tlapami však dokázal postavit vor. Něco jako provizorní loďku. ZJ-062 se nemohl ubránit myšlence, že v jeho starém domově by tyhle tlapy nejspíš skončily někde v kádi s formaldehydem. Při výpomoci se stavbou však objevil i šikovnost vlastního chápavého ocasu.
Tímto stylem byli draci schopni přicestovat do nového, neprobádaného světa. Zde žili poklidným, nenápadným a samotářským životem pár dalších let, dokud vysloužilému starci nezačaly docházeti poslední síly. Nakonec odešel poklidně ve spánku. ZJ-062 se tak poprvé v životě ocitl úplně sám.