Zajisté všichni znají slavnou scénu z nejmenovaného filmu, kdy se povaha hlavního hrdiny přirovnává k vrstvám cibule. To perfektně sedí i na tohoto draka. Tavroth vidí svět jako své pískoviště, ve kterém se řídí vlastními pravidly, což na ostatních většinou zanechá dojem, že jde o bezohledného jedince, který jedná bez přemýšlení a nezajímá se o následky svých činů. Bohužel musím uznat, že mají pravdu, ale zdaleka to není jediné, co jej charakterizuje. Pakliže ho lépe poznáte, zjistíte, že dokáže rozeznat špatné od dobrého, jen se dle toho příliš často neřídí. Vyhledává totiž situace, které rozproudí adrenalin v jeho žilách, ať už se jedná o klasické dobrodružství nebo obecně neakceptovaný akt. Ale jak lépe nasytit svého dobrodružného ducha než vtržením na území neznámého společenstva či přepadením náhodného kolemjdoucího? I když se při těchto – a mnoho dalších – násilných činech zraní, nic si z toho nedělá. Překvapení jsou přeci součástí hry! Celkově je velmi laxní, takže na lehkou váhu nebere pouze zranění, ale zkrátka vše ve svém životě.
Přestože si o něm po přečtení předešlého odstavce musíte myslet, že je bezcitný, není tomu tak. Tavroth je extrovert, rád se obklopuje draky a poslouchá vyprávění o jejich zážitcích. Ostatně i on je v tomhle ohledu jako otevřená kniha. Za svou minulost se nestydí a s radostí se pochlubí svou předešlou sílou. Jediné, o co se s ostatními nedělí, jsou pocity, neboť před nimi nechce vypadat slabě. To však vede ke zbytečnému dušení emocí uvnitř sebe, což způsobuje občasné záchvaty agresivity, při kterých vypustí trochu páry. Navzdory tomu, že se považuje za extroverta, pokud je tváří v tvář nervózním či tichým drakům, často dochází k trapnému tichu. Jen co vypotřebuje všechna témata týkající se jeho osoby – je lehce egocentrický – a nedozví se nic o tom druhém, netuší, jak by měl konverzaci dál rozvíjet. Proto se při interakci s takovými draky snaží mít někoho dalšího po svém boku, nebo se těmto typům zcela vyhýbá.
Pokud si s vámi sedne, brzy zjistíte, že je v některých ohledech velmi hravý. Často škádlí své společníky, obzvláště slovíčkařením, protože ho baví pozorovat jejich reakce. Je to teoreticky nejneškodnější způsob, kterým může rozveselit své sadistické já. Svou spokojenost či nespokojenost s odezvou na nějakou jeho poznámku dává nestydatě najevo. Nerad chodí okolo horké kaše, takže pokud se mu něco nelíbí, včetně již zmíněné situace, zkrátka vám to na rovinu řekne. S upřímností se pojí i jeho sebevědomí. Funguje totiž na pomezí sebevědomí a arogance, takže se nebojí projevit svůj názor, protože je většinou přesvědčený, že má pravdu. Ovšem v očích draka, který jej nezná, s největší pravděpodobností působí drze.
Určitě nikoho nepřekvapí, když vám prozradím, že Tavroth je tolerantní a nikoho jen tak neodsoudí. Tolerance se dokonce řadí mezi ono malé množství pravidel, kterými se řídí. V opačném případě by byl velkým hypokritem, sám přeci udělal mnoho věcí, za které ho mohou ostatní odsuzovat. Tato vlastnost v něm však vyvolala zvědavost. Začal se ptát sám sebe, zdali i ostatní draci jsou tak tolerantní jako on, což ho vedlo ke zkoumání jejich chování. Postupně se tak naučil rozeznávat rysy, které se projevují při určitých pocitech. Nyní je schopný tyto drobnosti intuitivně vnímat, a tak často tuší, jak se daný drak zrovna cítí. Nikdy to však nedokáže určit s naprostou jistotou, přeci jen každý drak je jiný.
V závěru bych se chtěla zmínit o jeho loajalitě. Za normálních okolností mu nedělá problém draka či dračici bodnout do zad, dokonce mu to přijde úsměvné, avšak nikdy by si to nedovolil vůči někomu, koho považuje za svého přítele. Dostat se na jeho seznam přátel je obtížné, ale pokud se vám to podaří, můžete očekávat, že bude vždy na vaší straně.

Tmavě hnědý drak nervózně přešlapoval před úkrytem, ze kterého jej jeho milá právě nemilosrdně vyhodila, neboť se jí tam pletl. Ostatní draci si při pohledu na jejich vůdce začali šuškat, avšak Sauveur je ignoroval. Byl si vědom toho, že se choval jinak, než na co si přes všechna ta léta zvykli. Ale kdo by dokázal zůstat klidný, když se jeho první potomci měli konečně ukázat světu a hrozilo, že tento kouzelný moment neuvidí, protože se na něj partnerka naštvala? Hlasitě si odfrkl a rozhlédl se po okolí, mračíc se na šeptající členy společenstva, kteří ihned utichli a předstírali, že mají nějakou šíleně důležitou práci. V ten moment se z otvoru mezi kořeny stromu ozvalo jeho jméno, načež se vrhl dovnitř. Při pohledu na maličkou tlamičku, která čouhala z pozůstatku toho, co kdysi bývalo vajíčko, se mu na tváři automaticky vykouzlil úsměv. Všechna nervozita z něj odpadla. Usadil se vedle Estrady a opřel se o ní, jeho pohled přilepený na dráčatech.
Tavroth se ze čtveřice sourozenců probojoval na zemský povrch jako poslední. Dnes by řekl, že to musela být předzvěst či projev zvráceného humoru, který osud tak miloval, ale to si v prvních měsících svého života neuvědomoval. V té době nedokázal vyprodukovat komplikované myšlenky týkající se vztahů v rodině, jediné, co ho zajímalo, bylo učení se nových věcí. Chrlení k němu přišlo samo. Často tím otravoval sourozence, kteří se jeho hravé útoky snažili oplácet, ale rodiče většinou zasáhli dřív, než došlo ke zraněním. Avšak zbytek mu dělal problém. V chození i mluvení značně zaostával, o letu ani nemluvě. Sauveur ani Estrada mu ale nevěnovali více pozornosti. Ani mu nenabídli pomoc, díky které by mohl dohnat sourozence. Zkrátka ho nechali být, ať se s tím popasuje sám. Byli přesvědčení, že to z něj udělá silnějšího jedince, pomoc by ho jen přiměla věřit tomu, že sám nic nezvládne. Nakonec se doučování museli chopit jeho sourozenci, díky kterým se značně zlepšil. Před rodiči to však tajili a nechali je žít v domnění, že mu to jen trvalo déle než ostatním.
Čím starší byli, tím více si začal mladý dráček všímat favoritismu jejich rodičů. Matka trávila nejvíce času s jeho sestrou Kreou, která po zní zdědila talent magie. Neustále si ji brala stranou, aby rozvíjela její schopnosti a učila ji dalším věcem. Otec naopak preferoval Arthryna, který byl ze skupiny sourozenců nejsilnější. Často ho brával na lovy, mnohem častěji než ostatní, dokonce ho měl po svém boku i při řešení problémů, které se týkaly Hlavy. Kam se poděl ten přístup, který měli k němu, když zaostával? Najednou bylo v pořádku jim pomáhat? Tavroth ale nechtěl, aby si mysleli, že žárlí. Měl se sourozenci dobrý vztah a bál se, že kdyby se o tom zmínil, rodiče by přestali a sourozenci by na něj byli naštvaní. Dusit to v sobě však nemohl, a tak se s tím svěřil Sannovi, který taktéž nedostával žádná privilegia. Bratr měl stejný názor – vůbec se mu to nelíbilo, ale nechtěl je obrat o jejich jedinečné příležitosti. A tak mezi sourozenci vzrostla pomyslná bariéra. Krea ani Arthryn si neuvědomovali, že se jim dostávalo více pozornosti, a tak nechápali občasné štiplavé komentáře, které bratrům uklouzly. Rozhodně tyto poznámky ale vnímali a nebylo jim to vůbec příjemné, což je nutilo trávit více času s rodiči, aby nemuseli podstupovat pasivním útokům jejich bratrů. Tavroth a Sann si zase neuvědomovali, že jejich slova sourozencům ubližovala, protože jim připadalo, že se ještě krotí a mohli by říct něco mnohem horšího.
Skřípající vztahy sourozenců se táhly i nadále. Zatímco s ostatními sourozenci Tavroth po několika měsících už téměř nemluvil, Sann se stal jeho nejlepším přítelem. Zároveň se dvojice sblížila i s ostatními členy společenství. Každý je znal, každý je měl rád. Krea byla mezi členy také poměrně populární, ale Arthryn byl pravým opakem. Jako správný papánek neopouštěl otcův bok, a tak neměl příliš času komunikovat s ostatními draky. Pokud se tedy zrovna nejednalo o něco, co potřebovali řešit s Hlavou.
Když mu táhlo na dva roky, začal přemýšlet nad tím, že by ze společenstva v blízké době odešel a vydal se žít svůj vlastní život. Ve společenství však platilo pravidlo, že se pozice vůdce zachovávala v rodině. Pokud by se tedy něco stalo jejich otci, musel by se ze sourozenců vybrat někdo nový. Tavroth tušil, že by se této pozice chopil Arthryn. Přeci jen ho otec zaučoval většinu jejich krátkého života! Tím pádem by nemělo vadit, že by odešel. Stačila však jediná zmínka před Sannem a bratr mu to začal vymlouvat. Hlavním argumentem bylo, že jej přeci nemůže opustit. Tavroth tedy navrhl, že odejdou spolu, ale ani to se bratrovi nelíbilo. Tentokrát argumentoval tím, že pokud by se něco stalo otci i Arthrynovi, jediným drakem s právem na vůdčí pozici by byla jejich sestra, která na to neměla vhodnou povahu. Hodila se spíše na léčitele, rozhodně by se nezvládla starat o společenství sama. S těžkým srdcem tedy musel slíbit, že o odchodu přestane uvažovat a počká, dokud nebude dědictví zajištěné dráčaty jednoho ze sourozenců.
Kdykoliv se do konverzace připletlo téma týkající se pozice Hlavy, sourozenci pouze spekulovali o daleké budoucnosti, což platilo i o předešlém rozhovoru, kdy Sann rozmluvil bratrovi potenciální odchod. Věřili, že díky mladému věku jejich rodičů se pozice nebude předávat ještě několik desítek let. Tavroth však v nejhlubším koutku své duše doufal, že se pozice brzy předá, aby mohl odejít. Ale nečekal, že něco tak zdánlivě nemožného se stane skutečností.
Ten den v lese panovalo podezřelé ticho. Draci slyšeli jen občasný zpěv ptáků a sem tam křupla nějaká ta větvička. Sauveur, doprovázen Arthrynem a několika dalšími členy, se ráno vydal na lov. Nebylo to nic neobvyklého, ale dlouhé čekání na jejich návrat upoutalo pozornost mladého draka. Slunce jim zářilo přímo nad hlavou a skupina se stále nevracela. Tavroth z toho měl špatný pocit. Domníval se, že se jim něco muselo stát. A tato domněnka se brzy naplnila. Ze skupiny se vrátil pouze Sauveur a Arthryn, přičemž jejich otec byl už na první pohled těžce raněn. Ihned se sletěli nejlepší léčitelé ze společenství a snažili se zachránit jeho život. Výše postavení draci se mezitím pokoušeli z Arthryna vymanit, co se na lovu stalo. Tavroth věděl, že v léčitelství nemá žádné zkušenosti a bude jen překážet, pokud se rozhodne přiblížit se k otci. Proto se vydal k bratrovi vyposlechnout si rekapitulaci toho, co si Arthryn pamatoval. Šlo poznat, že to mladého draka velice zasáhlo. Hlas měl rozklepaný a ani pořádně nevěděl, kam se má dívat. Tavroth ho v tomto rozpoložení ještě neviděl a sám se divil, že jeho silný a statečný bratr se nyní klepal strachy. Dle jeho slov je na lovu přepadlo jakési magické stvoření, silnější než jakýkoliv drak v jejich společenství, silnější než samotný vůdce. Sauveur ostatním přikázal, aby Arthryna chránili, proto vyvázl bez většího zranění, ale zbytek lovců tento příkaz stál život. A zatímco lovci bojovali, Sauveur se spolu s Arthrynem snažili utéct – jaký to zářný příklad vůdčí role, pomyslel si v tu chvíli Tavroth. Otec se však nestačil vyhnout jednomu z útoků stvoření, proto byl nyní vážně zraněn. Nezdálo se, že by z bratra mělo vypadnout ještě něco dalšího, a tak se Tavroth konečně odvážil přesunout k otci.
Původní šok, který pociťoval, pomalu mizel a začínal si uvědomovat vážnost situace. Zjistil, že léčitelé zkusili vše, co mohli, ale nepomohlo to. Vyzvali je tedy, aby se s ním rozloučili. Pohled na zakrvavěného otce přivedl slzy do jeho žlutých očí. Sice nebyl nejlepším otcem, kterého mohl mít, ale pořád to byl jeho otec. Estrada seděla po jeho boku, hlasitě naříkala a prosila ho, aby přežil. Sourozenci se pomalu shromáždili okolo umírajícího otce a plačící matky, doufajíc, že jí sloužili alespoň jako částečná morální podpora. Ani jejich oči nezůstaly suché. Otec se jim snažil něco povědět, ale vyšlo z něj pouze zachraptění. Sauveur strávil své poslední chvíle obklopen rodinou a zemřel s úsměvem na tváři.
Smrt otce nesli všichni špatně, nejhůře na tom ale byla jejich matka. Byl to pro ni partner, otec jejích dráčat a nejlepší přítel. Prožila s ním velkou část svého života, ale teď byl pryč. Ze dne na den. Velice se jí to dotklo, avšak nebylo jí umožněno v klidu truchlit. Stále byla Hlava. Nyní dokonce jediná Hlava, a tak se musela dále věnovat svým povinnosti. Tavroth si však začal všímat výrazných změn v jejím chování. Když na ní někdo mluvil, často upírala pohled jinam a nevnímala drakova slova. Čas od času měla záchvaty vzteklosti, při kterých dokonce zranila ostatní členy společenství. Její rozhodnutí se začínala stávat nepochopitelná. Odmítala posílat kohokoliv na lov, celkově se o lovení vůbec nechtěla bavit, ale zásoby kořisti rychle mizely. Brzy společenství upadlo do hladovění. Draci začali opouštět území za účelem lovu v tajnosti, ale Estrada to brzy zjistila a nastolila pevná pravidla. Území se značně zmenšilo a nikdo jej nesměl opustit. Lov byl zakázán. Tavroth si velmi rychle uvědomil, že jejich matka zešílela. Stejného názoru byli i ostatní členové společenství, kteří požadovali nahrazení vůdce jedním ze sourozenců.
Estrada tlaku společenství nemohla odolávat příliš dlouho. Nakonec se podvolila a souhlasila s odstoupením. A přesně jak Tavroth očekával, Arthryn se stal novou Hlavou. Mladý drak si vedl překvapivě dobře. Vše vrátil do starých kolejí, území opět rozšířil a začal vysílat draky na lov. Sám se ho však nikdy neúčastnil. Občas udělal něco, co se zbytku nelíbilo, ale to bylo především kvůli tomu, že si s členy nebyl příliš blízký. Nikdy přeci neměl čas je poznat, nevěděl, jaké mají názory. Celkově však vládl moudře a snažil se všem vyhovět. Situace se bohužel po několika měsících zcela změnila. Tavroth se nikdy nedozvěděl, co způsobilo změnu v bratrovo chování. Stoupla mu snad moc do hlavy? Začínal upadat do stejného šílenství jako jejich matka? Byla ta pozice prokletá? Ať už byl důvod jakýkoliv, z Arthryna se stal arogantní vůdce. Nedbal na požadavky členů a jednal jen dle vlastního uvážení. Pakliže se mu nelíbilo chování určitého jedince, udělil mu trest. Ty, co se mu vtírali, naopak chválil. A pokud se někdo postavil proti němu, byl rovnou vyhozen. Arthynovo chování bylo poslední kapkou do Tavrothova přeplněného poháru trpělivosti. Poprvé ve svém životě se rozhodl, že se stane hlavní postavou. Celá ta léta vlastně jen přežíval ve stínu svých sourozenců, nikdy se ho nic příliš netýkalo. Snad každý čtenář si musel všimnout, že toho zatím příliš nezažil. To se však chystal změnit.
Vzhledem k tomu, že si byl blízký se všemi členy společenstva, bylo jednoduché vybrat několik vlivných jedinců, kteří mu mohli pomoci uskutečnit jeho plán. V konverzacích začal okrajově naznačovat možnost revoluce pod jeho vedením. A přesně jak očekával, draci to rychle roznesli mezi zbytek společenstva. Brzy se ho chodili v tajnosti ptát, zdali opravdu plánuje svrhnout svého bratra a chopit se vůdčí role. Odpověď byla vždy stejná – jen pokud bude mít dostatečnou podporu. Během jednoho měsíce se mu podařilo na svou stranu získat většinu draků a dračic. Začalo se tedy plánovat, jakým způsobem převrat uskuteční. Tavroth se přiklonil k možnosti domluvy, avšak členové si myslela, že by jej jeho bratr neposlechl. Snažil se jim to rozmluvit, ale stáli si za svým názorem a odhlasovali, že by měl bratra porazit v boji. Pokud by je neuposlechl, mohl by ztratit jejich přízeň, a tak mu nezbývalo nic jiného než souhlasit.
Navzdory neustálému přesvědčování Sanna, že to zvládne, Tavroth si tím nebyl jistý. Arthryn byl vždy ten silnější a rychlejší sourozenec. Jak by ho jen mohl porazit? Noc před bojem vyrazil na procházku do lesa. Nemohl usnout a potřeboval si pročistit hlavu. Byl tak ponořený do svých myšlenek, že si ani neuvědomil dálku, kterou ušel. Vytrhl ho až podivný hlas, který jej oslovil. V koutku oka viděl, jak se něco mihlo mezi kmeny stromů, ale nepodařilo se mu stvoření spatřit. A poté promluvilo znovu. Hlas se měnil z hlubokého na vysoký, z vysokého na chraplavý, z chraplavého na hlas dráčete. Stvoření si pouze půjčovalo hlasy draků, se kterými se setkalo. Tavroth vycítil nebezpečí a chtěl utéct, ale nemohl. Připadalo mu, že má na každé noze připevněnou těžkou kouli, která mu nedovolovala se pohnout. Hlas jej znovu oslovil. Mladý drak neodpověděl. Stvoření tedy pokračovalo. Sdělilo mu, že pozorovalo situaci ve společenství a všimlo si jeho nízkého sebevědomí. To draka zmátlo. Jak to mohlo vědět? Hlas se zasmál, téměř jako by četl jeho myšlenky, ale nic na to neřekl. Místo toho mu nabídl, že se s ním podělí o část své moci. Tavroth konečně promluvil – nedávalo mu to smysl. Proč by to stvoření dělalo? Co by z toho mělo? Tvor se konečně ukázal a hnědozelený drak cítil, jak mu zmrzla krev v žilách. Pokud Arthrynův popis odpovídal skutečnosti, pak právě stál tváří v tvář tomu, co zabilo jeho otce. Stvoření mu sdělilo, že pokud by žil tak dlouho jako on, také by hledal zábavu v triviálních konfliktech jako byl tenhle. Tavroth váhal, načež mu hlas sdělil, že Arthryn neváhal. Tahle krátká věta se mu vryla do mozku a v budoucnosti mu způsobila několik bezesných nocí, ale v jeho momentální situaci ho pouze naštvala. Ihned nabídku přijal. Tvor ho ještě varoval, že každý, kdo s ním uzavře dohodu, něco ztratí. A nikdy neví, co to bude. Poté se usmál, ukazujíc dlouhou řadu ostrých zubů a rozběhl se přímo proti Tavrothovi.
Nic dalšího si nepamatoval. Když se ráno probudil, nacházel se na místě, kde potkal tvora. Dokonce ještě pociťovat hněv z předešlé noci. Všiml si pouze jedné jediné změny, a to černého náramku, který měl připevněný na přední noze. Vrátil se zpět na území společenství a zamířil přímo k Arthrynovi. Bratr ho ani nepozdravil, pouze se na něj překvapeně zahleděl. Tavroth na nic nečekal a vyzval ho k boji. Až když stáli naproti sobě, uvědomil si, že vlastně nemá tušení, jak se správně bojuje. Arthryn zaútočil první. Jen co se k němu přiblížil, černý náramek lehce zazářil a Tavroth uskočil. Překvapeně se zahleděl na cetku na jeho noze. Fungovalo to. Fungovalo to! Takhle rychlý nikdy nebyl! S nově nabytým sebevědomím se vrhl na Arthryna. Sám své tělo neovládal, všechno vycházelo z moci náramku, která mu dodávala rychlost i sílu a zároveň hýbala s jeho končetinami. Cítil se tak trochu jako loutka, ale loutka, která právě vyhrávala. Souboj mezi bratry trval dlouho, velmi dlouho. Oba utržili několik zranění, žádná ale nebyla dostatečně vážná na to, aby souboj vzdali. Členové společenstva se shromáždili kolem nich. Věděli, že se boj odehraje dnes a každý z nich chtěl zjistit, jak skončí. Jen dvě dračice chyběly, a to Estrada s Kreou, která se rozhodla o jejich šílenou matku starat. Kde byly? To se Tavroth nikdy nedozvěděl.
Boj konečně skončil. Tavrothovi se podařilo poranit Arthrynovu pravou přední nohu. Zranění mu znemožnilo se znovu postavit a zaútočit, a tak uznal svou prohru. Mladý drak téměř nemohl uvěřit svým očím. Vážně právě porazil svého sourozence? A to vše jen díky nějakému náramku? Brzy se však vzpamatoval a sdělil Arthrynovi jeho první rozhodnutí jako nový vůdce. Vykázal svého bratra do vyhnanství. Zbytek společenství začal nad jeho výhrou jásat. Věřili v lepší zítřky.
Tavroth začal pociťovat změny. Stejně jako jeho bratrovi i jemu se začala měnit povaha, ale mnohem rychleji. Tehdy si vzpomněl na slova stvoření. Každý něco ztratí. A Tavroth kvůli moci ztratil své staré já. Postupně se z něj formoval jiný drak, který začínal být ostatním nesympatický. Dokonce i Sannovi se začínal protivit, poznal to na něm, byť to bratr nechtěl přiznat. Mladý drak však netušil, jak drasticky se jeho povaha ještě změní, což ho značně znervózňovalo. Jako poslední možnou naději ze sebe strhl náramek a zničil ho. Ztratil tím většinu své síly, ale nic jiného tím nezměnil. Bál se, že brzy ztratí svůj rozum kompletně. Že se z něj stane stejný šílenec jako matka nebo stejný tyran jako bratr. A tak se rozhodl, že bude lepší, když odejde. Jediný, komu tento plán sdělil, byl Sann. Přišel se s ním rozloučit, ovšem místo toho, aby mu řekl pravdu, zalhal. Sdělil mu, že chce konečně zrealizovat plán, který měl, když ještě žil jejich otec. Odejde ze společenství a půjde žít svůj vlastní život. Sann ho tentokrát nepřemlouval, aby zůstal, což jen sloužilo jako připomínka, že ani on už k němu necítil stejné sympatie jako dřív. Přesto se však nad myšlenkou, že jeho bratr odejde, rozbrečel. A Tavroth se přidal.
Přes noc odletěl z území společenství. Věděl, že jej předal do rukou správného draka, a tak se o něj příliš nebál. Netušil, zdali kohokoliv z nich ještě někdy uvidí. Doufal, že ne, neboť se s nimi nechtěl setkat s novou povahou. Chtěl zůstat v jejich vzpomínkách jako jeho staré já. Ale nyní, ve čtyřech letech, měl konečně dostatek svobody na to, aby mohl realizovat plán, který smyslel před dvěma roky. Konečně mohl objevovat svět jako ostatní.
Během prvního měsíce mimo území společenství se dokončila proměna jeho povahy. A tak se kromě objevování přidalo i terorizování draků, na které při svých cestách narazil. Přišlo mu to až zvláštně zábavné, obzvlášť když si uvědomil, že i bez náramku je silnější, než býval. Bohužel tento zlozvyk přepadávání všech, kteří se mu připletli do cesty, nesloužil zrovna jako nejlepší způsob, jak se s někým spřátelit. Přesto se našlo několik hodných duší, které i po rychlé rvačce několik dní zůstali a povyprávěli mu něco o svých zážitcích. Když trávil noci sám, často se vracel k momentu, kdy mu stvoření předalo část své noci. Co tehdy myslelo tím, že Arthryn nezaváhal? Řekl jim bratr vůbec pravdu? Otec tehdy nemohl mluvit a nikdo z lovců nepřežil, takže jeho slova byla jediná, podle kterých se mohli řídit, ale pokud lhal… Prošel si snad tím stejným jako Tavroth? Stálo stvoření i za změnou jeho povahy? Nejčastěji však přemýšlel nad tím, proč by to bratr dělal. Bohužel jej na cestách nikdy nepotkal, a tak všechny tyto otázky zůstaly nezodpovězené.
Jeden z draků, které Tavroth potkal, se ve svém příběhu zmínil i o jakémsi magickém světě. Byla to nejspíše jedna z nejpoutavějších povídek, které během toho roka cestování slyšel, a tak z něj vymanil informace, kudy by se tam měl dostat. Pakliže by se jej někdo zeptal na jméno neznámého, nedokázal by jim odpovědět. Byl to pro něj prostě další cizinec, jehož jméno si nezapamatoval, nezdálo se mu to důležité. Onen svět ho však zaujal. Nezbývalo mu nic jiného než doufat, že ho cizinec nenavedl a opravdu se vydal správně. Nečekal však, že se tamější svět brzy po jeho příchodu začne rozpadat a on bude nucen pokračovat ve své cestě.