Luftwaffe je dračicí sice drobnou, avšak její vnitřní svět nezná hranice. Při prvním setkání s vámi bude relativně rezervovaná a nenechá se uspěchat tak, jako to dělala dříve. Zprvu je hodně nedůvěřivá a podezřívavá. Přeci jen má teď na krku větší zodpovědnost, než když jí byl i její vlastní život lhostejný. Většinou se bude snažit vytvořit si o ostatních co nejpřesnější obrázek, ale sama jim zůstane skrytá jako slunce za obláčky.
Dala by se popsat jako takovým pozorovatelem a filozofem. V jednu chvíli přemítá nad existencí a v dalším momentě je schopná uvažovat tak, že věci jsou, protože jsou a aby byly. Tohle smýšlení jí umožňuje nejen se nad situacemi pozastavit, ale také se rychle rozhodnout. Což je v jejím životě celkem potřeba.
Co se týče jejích přátelských sklonů, moc byste jich u ní nenašli. Přátel měla jen pár a často jen chvíli a ani sama neví, jestli by je dokázala za přátele považovat. Pro ni existují jen neutrální vztahy, povinnostní vztahy a hloupí draci, nebo taky nepřátelé, aby vám byl termín bližší. Ne že by byla nějakým bručounem, jen jí přijde zbytečné vtírat se k někomu jen aby se dozvěděla, jaký měl kdo den a kdo se kde nažral. Její osobní názor se však ne vždy shoduje s tím, po čem by toužila a co by doopravdy potřebovala. Možná by někdy i uvítala nebýt pro někoho jen druhá možnost.
Většinou se snaží být na neutrální straně a nepřitahovat na sebe negativní pozornost. Má radši, když jsou věci spíše v klidu. Její dobrodružná duše už ji tak trochu napůl opustila a začala se více schylovat k nicnedělání a sezení na zadku. A když už se má hýbat, tak raději volí nekonečný pohyb někde po obloze než výšlapy po horách a hledání hub v lese. Nicméně v poušti stejně moc lesů není. Když už jsme u těch lesů, ty by nejraději všechny nechala lehnout popelem. Ale to je jen takový drobný detail, který se s ní táhne tak nějak od narození. Je tak ale zřejmé, že se zelenou přírodou moc velký kamarád není, natož se zvířaty.
Tuhle dračici však neobklopuje jen samá melancholie. Přestože se přímo nežene za dobrodružstvím, kousek zvědavosti v ní přeci jen zůstal a je často důvodem, proč byste Waffli potkali i jinde než jen v poušti. Jejím koníčkem je zkoumání a trénování magií, a to už od útlého dětství, kdy se nechala učit od jednoho starého draka. Nebrání se tomu poslechnout si příběhy ostatních či se poučit z jejich chyb. A i když se z ní nikdy nestane váš kamarád do konce dnů, její slovo vždy platí a závazky se snaží plnit. Díky její neutrální nátuře se i můžete spolehnout na její objektivní názory a upřímné informace, dokud se nejedná o něco, co by mohlo ohrozit ji nebo její společenství. Vlastně se to ve výsledku týká jen všeobecně známých a dostupných informací. Dobře, možná až tak pravdomluvná nebývá a její snaha zmanipulovat ostatní ve vlastní prospěch a v prospěch společenství občas vyhraje nad ctí a hrdostí.
Je pozorovatelem, který jen čeká na ty správné příležitosti a občas si je i sám vytvoří, když se zrovna žádné neobjevují.

Ne každý příběh začíná zajímavě a vlastně všechny příběhy všech draků začínají tím, že je vejce a z něj se vyklube malá okřídlená hromádka. Tak tedy, na začátku bylo vejce, ze kterého se vyklubala podprůměrně malá nebeská dračice...
Luftwaffe Qoira'ith Skaro, jak ji rodiče hrdě pojmenovali, měla celkem čtyři sourozence, z nichž ani jeden jí nepřišel zajímavý a vlastně by ani nevěděla, že existují, kdyby s nimi neměla společné večeře, hry i učení. Jinak řečeno, nezajímala se o ně. Kdykoliv měla volnou chvíli, toulala se po území společenství tak dlouho, a tak daleko, jak jen jí to rodiče a její krátké nožičky dovolili. Prozkoumávala každou škvíru a když byla větší učila se i sama létat, aby mohla být lepší nebo alespoň stejně dobrá, jako ostatní dráčata ve společenství, kde žila. Území, kde se její rodné společenství nacházelo, bylo jako rájem pro jezerní a všelijaké draky. Nádherné lesy a spoustu jezer. Každopádně Wafli nelákalo ani jedno z toho. Ta nejraději létala někde nahoře hned co se naučila pořádně se udržet ve vzduchu. Ale jednoho dne se mělo všechno změnit.
Zrovna to bylo tak krásné počasí na prozkoumávání další části území, když ji a její další čtyři sourozence rodiče strčili do nějaké tmavé díry v jeskyni. Wafli se to samozřejmě nelíbilo a nechápala to, každopádně neprotestovala. Co kdyby jí totiž pak rodiče zatrhli procházky venku?
Jenže, i kdyby protestovala, rodiče by jí už nic nezatrhli. Brzy se ukázalo, proč je ukryli a proč jim říkali, ať jsou co možná nejvíce potichu. Proč posledních pár dní raději neměli vyhledávat ostatní draky ze společenství. V občanské válce, která ve společenství vypukla, začali níže postavení draci sesazovat ty nahoře. Tomuhle samozřejmě velmi mladá dračice ještě nemohla úplně rozumět, nechápala, proč se to děje. A jelikož i její rodiče byli ve společenství vysoce postavení, dalo se předpokládat, že se něco nepěkného brzy stane. Když jen na chvíli Luftwaffe zvědavě vystrčila hlavičku ven z úkrytu, aby se podívala, proč byl venku takový řev a křik, naskytl se jí nepěkný pohled na věc, kterou by žádné dráče nemělo vidět. Její rodiče byli mrtví.
Vzápětí si uvědomila, že ji a její sourozence čeká stejný osud, jestliže je draci vrazi objeví. Zatím o nich nevěděli, snad. Podívala se krátce na svého jezerního bratra, který měl nejsvětlejší barvu ze všech, bílou, a takový bílý flek mohli draci venku v tmavé jeskyni snadno zahlédnout. Ale než se tak stalo, začala jedna z jejích sester vzlykat a fňukat, takže jakýkoliv měla Wafle plán, aby zneviditelnila svého bratra, byl jim teď už k ničemu. Avšak k překvapení všech ani jedno z dráčat nezemřelo, když je draci z venku objevili. Ne. Oni si ukázali na ten bílý flek, jejich bratra, a řekli, že je to jejich bůh. Že je to bůh, ve kterého věřilo celé společenství a kvůli kterému se draci vzbouřili.
A tak Wafli a jejím sourozencům začal doslova nový život. Ono být sourozencem boha se ukázalo jako veliké plus. Mladá dračice si tak mohla dělat cokoliv chtěla, nikdo jí neříkal žádná pravidla. Avšak nějaká velká změna to nebyla. Lufttwaffe vedla dále takový život, jako doposud, jen bez rodičů a jen s větším nezájmem o sourozence a draky ve společenství. A s jakousi ránou v jejím nitru. Sice měla jednoho “kamaráda”, který byl do ní bláhově zamilovaný, jelikož byla sestrou boha, ale ona místo toho, aby mu opětovala nějaké ty city, ho jen zahrnovala různými myšlenkami, často negativními a o životě. Vše se jí zdálo nefér nebo nelogické. Byla tedy ráda, že měla u sebe nějakou tu vrbu, do které mohla mluvit, aniž by to cokoliv změnilo. Wafle tou dobou začínala opravdu hodně přemýšlet, však co jiného mohla dělat. Objevila ve společenství i jednoho velmi starého draka, který prý pocházel z dalekých končin, a nechala si od něj vyprávět různé věci. Dozvěděla se o lidech žijících téměř za humny, o magiích, které byly odlišné od obyčejného chrlení ohně… O ráji pro draky zvaném nějak krkolomně a o tom, že v té prý bájné zemi žijí dvě opravdové a jediné pravé bohyně. Což byla ve společenství věřícího v bílého boha lež. Samozřejmě ne všemu mladá dračice věřila. Sice slepě nevěřila tomu, že její bratr opravdovým bohem je, každopádně pro ni neexistoval ani žádný jiný "bůh". A kdyby náhodou nějaký byl, určitě by dle ní neměl fyzickou podobu. Byl jen osud, náhoda a karma.
Avšak vyprávěním o magiích věřila a věřila i, že každý drak v sobě nějakou má. To, že ji nikdo v okolí neuměl ovládat, bylo jen výsledkem lenosti. Ale ona líná nebyla, snažila se objevit jakýkoliv projev magie v jejím okolí. A i když to bylo přes všechnu její snahu bez výsledků, přeci jen to “ztrácení času” užitečné bylo.
Když jednoho dne šla za starým drakem s myšlenkou, že na něco přišla, našla ho ležet téměř bez dechu. Umíral. Než stihla cokoliv říct nebo udělat, zastavil ji slovy: “Blíží se zlé časy.” Luftwaffe nechápala, co tím starý drak myslí. Ale napadlo ji jen jediné – její bratr a provalení lží o jeho původu.
V momentě, kdy pomyslela na nejhorší, vydala se najít své sourozence. Jednoho našla a sdělila mu své obavy. A jelikož se vzápětí ozval křik a řev, vydali se oba dva najít své další sourozence, které, jak čekali, našli na místě, odkud se hluk ozýval. Jenže... jeden z nich byl mrtvý. A další dva se právě přestali prát. Co se proboha stalo? Tázala se mladá dračice v duchu sama sebe, mezitím co jen strnule stála a hleděla na mrtvého. A brzy i pochopila. Snad ani nebylo třeba, aby kdokoliv něco řekl.
Sourozenci se tak ocitli na křižovatce a jelikož snad každá čestná možnost končila smrtí všech čtyř, rozhodla se Luftwaffe pro jediné. Utéct, co možná nejdále odsud.
Mladá dračice se tak ocitla na cestách se svým bratrem, Lamikim, bývalým bohem jejich rodného společenství. Nevěděla, či má mít vůči němu výčitky, nebo mu vraždu sourozence odpustit. Avšak konec konců, nebýt něj, zemřeli by jistě všichni už v té tmavé díře uvnitř tmavé jeskyně. To, že jejich život plný blahobytu nevydrží věčně, bylo více než jasné. A tak bratrovi odpustila. Kdyby tak neučinila, ocitla by se v neznámém světě dočista sama, a to také nebyla zrovna nejlepší volba.
Prchající sourozenci tak cestovali, kdo ví kam. Nezvyklí na dlouhé lety je v křídlech přepadala křeč a neznalost zvěřiny v cizích krajích je nechávala často hladovět. Kde, kdo by se divil, že vůbec přežili.

Jednoho dne však jejich tlapy vkročili na půdu země, která znovu jejich životy změnila. Zde se také jejich cesty rozdělily, avšak nepobývali příliš daleko od sebe.
Dračice si nedlouho poté našla kamaráda, se kterým dlouhou dobu pobývala. Teď už si ani nepamatuje jeho jméno, jen to, že to byl za ta léta první drak, se kterým jí bylo dobře, až to bylo podezřelé. Společně procestovali kus krajiny a objevily nejedno nové zvíře nebo rostlinu. Každopádně zase nic netrvalo věčně a z Waffle se stala osamocená tulačka.
Snažila se přežívat a nějak se jí to dařilo. Párkrát málem přišla o život, když ji chtěla sníst náhodná ohnivá dračice anebo když se ji jiný větší drak pokusil shodit z velké výšky. Už ani neví, jak se do takových prekérních situací dostala a že jich nebylo málo. Stalo se jí tu ale i pár zvláštností… Jednou dokonce našla prostřený stůl plný jídla s jahodovou zmrzlinou! Zrovna, když se jí to nejvíce hodilo. Celé tohle vyprávění by jí ale jen těžko někdo uvěřil, a i ona sama si není jistá, jestli to celé náhodou nebyl jen takový zvláštní sen.
Roky tuláctví ji však hodně změnily. Nebylo to tak lehké, jako když si seděla u horkého jezera v její rodné zemi. Musela stále hledat co k snědku a někdy to muselo být i týdny shnilé maso. Podařilo se jí však objevit takzvanou bohyni, o které jí kdysi kdosi vyprávěl. Henré však vypadala jako každý obyčejný živý tvor, jenom hodně přerostlý, že se sotva vešla do praskliny na konci světa. Její magická moc však byla o něčem úplně jiném, takže přeci jen trochu respektu v tehdy hodně drzé dračici budila.
Každopádně ani její tulácká éra netrvala příliš dlouho, když narazila na zvláštní dračici jménem Lilith. Vypadala přesně tak, jak si draci v jejím rodném společenství představovali jejich falešného boha. Waffle, celkem omámená, se rozhodla, že tuto dračici bude následovat. Stala se členem jejího malého společenství, rostoucího království ztraceném někde v poušti, a nechala se od Lilith učit, jak vlastně fungují magie ve zdejším světě.
Něco však se zdejším světem bylo špatně. Začal se nějak divně rozpadat. Po Lilith se slehla zem a stejně tak i po jejich domově v poušti. Bylo potřeba najít pro království nové útočiště, a tak se Waffle opět vydala na novou cestu.