Tento dráček prošel již dlouhou cestu, která mu pomohla si dotvořit pohled na svět. Dříve bojácný, nemluvný, nedůvěřivý prakticky ke všemu, co se pohne. Sic vzpomínky stále zpět nezískal a ani zlé sny ho nepřestaly sužovat, stejně se jeho chování změnilo.
Na první pohled to už není ledajaká padavka, co se rozsype při pozdravu, stále se však má na pozoru. Hlas má pevnější a pomalý, zpěvný, oční kontakt téměř nenavazuje a odstup na krok až dva je pro něj minimum. Celkově se pro cizího draka zdá odtažitý. Hlavu netyčí vysoko, tlamu neotvírá, pokud nemusí. Při nepřátelské společnosti nemá důvod přetrvávat a raději klidí cestu i za cenu toho, že bude vypadat jak zbabělec.
Nezdá se býti drakem do nepohody či pro každou hloupost, když už přeci jen najdou dva řeč, je znát, že Topaz se zabývá vskutku hlubokým přemýšlením nad smyslem života, jejich posláním a tak dále. Sám své názory neprezentuje, naopak se ptá a hledá nové pohledy, vědomosti a zkušenosti. Obecně je to tedy spíš posluchač, jakákoliv informace z něj jde jak z chlupaté deky.
Ve společnosti více draků je velmi pasivní, dokud není tázán, nemluví, naopak bedlivě poslouchá. Má celkem dobrou paměť, občas si pamatuje až hloupé detaily, samozřejmě záleží na situaci a určitě to není žádný všeználek. Ale častokrát si holt pamatuje víc a dává důraz na drobnosti, které mnohým nepřijdou podstatné.
Když je sám, často přemýšlí, přehrává si nedávné události a dohaduje se sám se sebou, co mohl udělat lépe, proč se ostatní zachovali tak a tak, čímž se nejednou uchýlí ke špatným myšlenkám, že není dost dobrý. Obecně tedy lze říci, že vysokým sebevědomím neoplývá. Kromě toho o samotě rád cvičí na svou flétnu či zpívá, to však si musí být opravdu jist, že není nikdo v okolí.
Přátelé a blízké si dělá těžko, nedůvěra mu stále šlape na paty, ale pokud si ji u Topaze už jednou získá, dostane věrného společníka, posluchače a přenosné rádio v jednom. Sic stále není mluvný, určitě vždy rád pomůže, pokud je to v jeho silách. Bývá pro blízké často naopak až příliš důvěřivý, když už si prošli jeho „pomyslnou zkouškou důvěry“, bere to jako konečnou věc a může tak slepě následovat či sežrat každou lež. Sic možná budou pochyby, sám mívá tendence se ujišťovat, že přítel by mu nic zlého neprovedl.
Pro nepřátele, či ty, kteří ho zklamali, si však jednotný názor nemá. O zradě, odpouštění, nenávisti a odplatě častokrát přemýšlí, nikdy ale neměl možnost nic z jeho myšlenek vyzkoušet v realitě. Ale jistě by se jeho důvěra získávala mnohem složitěji jak na začátku.

Jako první syn Hlavy společenství, narodil se Topaz pod jménem Sarja. Doba nebyla snadná, jejich společenství se nacházelo zrovna uprostřed války s ohnivými draky a pro mláďata nezbývalo moc místa. Někteří Sarjovi sourozenci umřeli kvůli špatnému prostředí pár dní po vylíhnutí, další z hladu a celkového vysílení. Nakonec zbyl jen on a sestřička Siva. I matka nesla dobu špatně, smrt jejich dětí a nedostatek jídla jí zabil též. Naneštěstí už v té době Sarja chápal spoustu věcí a v jeho nitru zažehnul plamínek hněvu.
Oba byli dost houževnatí a dostatečně silní na to, aby už v útlém nebyli přítěží, a naopak mohli pomáhat ostatním drakům. Sarja byl velmi zvídavý a učenlivý, po otci vůdčí typ. Nebylo mu ani celý rok, když s ostatními čelil bitvě s ohnivými o další kus území. Při té bitvě bohužel o otce přišel, jako nová Hlava byl zvolen jeho strýc Caulev. Ten, na rozdíl od jeho otce, měl už po krk válčení a chtěl s druhým společenství ujednat mír. Škoda každého promrhaného života, říkával.
Sarjovi se vůbec myšlenka nové Hlavy společenství nelíbila, dost ohnivým ustupoval, některá úrodná území plná zvěřiny jim dokonce daroval, jako důkaz přátelství. Mladý drak, plný nenávisti, chtěl ostatní přesvědčit, aby se Hlavě vzbouřili. Dospělí více či méně museli Caulevovi přiznat, že ohnivým nemohou věčně čelit a při stálém bojování nakonec zemřou všichni. Ani jeho nejmilejší sestra, se kterou se často radil, ho nepodpořila. Tu noc se rozzuřil a zmizel.
O asi měsíc později, s tělem posetým spoustou ran a krve, se vrátil s tím, že se mu podařilo ze zálohy postupně pár těch slizkých draků pobít. Chtěl dokázat, že mají šanci na výhru, když na to půjdou chytře. Byl ale označen za špinavého asasína a draci se k němu odmítali přiblížit. Sestra se rozplakala, když Sarja uviděla. Strýc mu silně doporučil ze společenství odejít, když se mu zde nelíbí. Opět rozzuřený Sarja strýce chtěl vyzvat na souboj na život a na smrt, avšak kvůli rozrušení a svým zranění hned poté upadl do bezvědomí.
Probudil se o několik dní později kdesi uprostřed neznámého lesa. Zranění měl od léčitelů do určité míry ošetřená, přesto ho stále celé tělo bolelo. Několik měsíců se toulal a hledal svůj ztracený domov, marně. Mezitím se zcela zotavil, avšak nevěděl, co si počít. Byl se svým hněvem v nitru úplně sám. Plamínek zloby postupně hltal čím dál víc. Při svých toulkách potkával draky a zjišťoval, jak slabý byl. Avšak ze stálých rvaček odcházel o trochu moudřejší, a ještě víc nahněvaný.
Po dlouhé době narazil na nové společenství. Hlava jménem Ainiva byla velmi ctižádostivá a Sarja se jí jakožto nelítostný válečník vskutku líbil. Mladého draka sama učila a udělala z něj svůj nástroj. Nebeský se do Ainivy zamiloval, což vychytralá využívala ve svůj prospěch. Společenství válčilo a vyhrálo nad několika menšími a stávalo se čím dál silnější. Vše díky mladému plameni Sarja, který nakazil ostatní draky bojovým duchem. Čas plynul, Sarja se konečně cítil na správném místě a svou vůdkyni obklopoval svou nefalšovanou láskou. Ainiva ale jednoho dne snesla vajíčka, jejichž otec nebyl on, nýbrž jeden z Očí společenství. Rozzuřený a zlomený Sarja v záchvatu agrese napadl několik draků v blízkosti, některá z vajíček Ainivy rozbil, a nakonec odletěl pryč.
Nikam nepatřil. Společnost ho odmítala jako nepříčetného a přespříliš agresivního draka, málokdo se k Sarjovi vůbec přiblížil. On sám se utápěl v samotě, pocitu beznaděje a neutuchající zloby. Proč je tak jiný než ostatní? Čím víc objevoval nebeský drak svět, jím víc chápal. Je něco víc. Ostatní nechtějí však uznat jeho nadřazenost, protože nikdo nechce být ten dole.
O Sarjovi nikdo dlouho neslyšel. Tak dlouho, že si jeho sestra myslela, že zemřel při nějaké nesmyslné rvačce, ve kterých se její bratr vyžíval. Nedlouho poté, co Sarja odešel, se jejich rodným krajem prohnalo tornádo a zničilo vše k nepoznání. Obě válčící společenství se nakonec dokázaly usmířit, a dokonce se spojily v jedno velké. Od odchodu jejího bratra vše začalo nakonec vypadat slibně. Našli nové, neobydlené prostředí, kde se usídlili, Siva si i našla nápadníka mezi ohnivými a brzo s ním měla dráčátka.
Život plynul dál a všichni na mnohaleté válčení už zapomněli. Tedy až do té doby, než je jedné noci nepřepadlo společenství v čele s Ainivou a jejími bojovými draky. Převaha byla velká a Siva musela ještě s několika přeživšími utéct. Svého bratra oné noci nepoznala. Dost draků zvládlo utéct a i z této pohromy se víceméně zvládli zotavit.
Nikdo nevěděl, kde k takové síle Sarja přišel. Říkalo se, že ho snad učili lidé, pravdu ale nikomu neprozradil. Nebo možná ano, ale poté ho usmrtil. Krvežíznivý přízrak se šířil krajem a ničil vše živé. Plamen hněvu ho pohltil celého a on teď prahnul po jediném. Pomsta. Nejdříve se vypořádal s Ainivou. Když s ní skončil, už jí nikdo v těch cárech masa nepoznal. Dokázal takto vyzabíjet většinu bojového společenství, což chvíli trvalo, ale Sarja si chtěl být jist, že na nikoho, kdo ho zneuctil, nezapomněl. Krvežíznivost ale ještě nepominula.
Hledal jediné. Své rodné společenství. Ač ztrácel už naději, na své společenství narazil. O to víc ho zhnusilo, když zjistil, že tu nyní přebývali i ohniví draci, poznal v nich své první nepřátele. Nikdo nevěděl, jak mohl celé společenství přemoct jeden drak, ale Sarjovi se to povedlo. Možná temná magie, možná jeho tělo přes hněv prostě zapomnělo umřít.
Na konci byl on sám. Povedlo se mu vše, čeho chtěl dosáhnout, přesto neměl dost. Chtěl zabíjet dál. Už ne z pomsty, ale jen z čistého potěšení. Děsil draky tuláky, které v lepším případě dobře mrzačil, postupně mohl znatelně oslabit kdejaké společenství draků. Všichni ho nenáviděli a děsili se ho, a to se mu líbilo.
Zastavit ho nedokázal nikdo, musela to udělat až jeho sestra. Kdo ví, jak přežila útok svého bratra, povídalo se, že jí pomohli sami bohové. A pomohli i nyní. Jednoho sychravého dne se jejich cesty střetnuly a Siva svého zlého bratra vyzvala na čestný souboj. Její bratr sám nechápal, kde se jeho sestra vzala, nabídku na souboj s někým, kdo jeho hněv přežil, nemohl odmítnout. Bojovali dlouho a vyrovnaně, než se Sivě povedlo Sarja omráčit. Shodila ho ze srázu, hluboko do nekonečné propasti.
Neumřel. Kdosi se nad jeho životem bavil natolik, že ho nemohl nechat tak potupně zdechnout mezi červy a špínou temnoty. Sic poranění hlavy bylo téměř neslučitelné se životem, nakonec se drak s prázdnoty zvedl. Mohl chodit. Mohl létat a myslet. Ale jeho vzpomínky byly pryč a jeho někdejší božská síla též.
Není nikoho, kdo by mu pověděl, co je zač. Bezejmenný drak se potácel na pokraji prázdnoty své duše a hledal, kde je jeho místo. Ani netušil, že si ho sám zničil. Potkával draky a vyptával se, brali ho však za blázna. Někteří se mu snažili pomoct, ale Topaz, jak si začal nebeský sám říkat, vždy nadějná přátelství zničil.
…………………………………
Na chvíli se přeci jen zvládl usadit v jedné zapadlé zemi. Skoro jako by se to tu hemžilo vyvrhely, nějak tu dokázal splynout s prostředím. Místní magie si na něj zvykla a on začal přemýšlet, že on by si tu zvládl zvyknout též. Dál hledal svůj původ a vzpomínky, místo toho našel svou lásku a domov, což mu alespoň prozatím stačilo.
Osud je však nevypočítavý a jen, co se začal cítit trochu spokojeně, země se rozhodla, že už na sobě nechce žádného draka nést a vyhnala všechny pryč, včetně Topaze. Hledání domova a sebe sama pokračuje…